PSYCHOLOGIE
psychické poruchy - studium psychologie - obsahy knížek - psychologické testy - online psychologické programy

   

 
 
   

Online psychologické programy proti stresu, úzkosti a depresi


Vyzkoušejte unikátní psychologické programy Žlutá sova, které vám pomůžou zbavit se problémů – stresu, nervozity, prázdnoty a deprese.

Každý program obsahuje:

  • postupy, díky kterým máte možnost poznat svou pravou osobnost
  • užitečné informace
  • testy a kvízy s automatickým vyhodnocením
  • úkoly a shrnutí na váš e-mail
  • autosugestivní a relaxační nahrávky, které si stáhnete a budete si je pak přehrávat; zůstanou vám napořád a budou vám tak pomáhat i po ukončení práce s programem

  • To nejcennější na programech Žlutá sova je, že jsou interaktivní - pracujete s nimi a sami je tak dotváříte. Jste aktivní, programy vás nutí přemýšlet a nabízejí vám možnosti, jak zlepšit svůj život.

    Programy Žlutá sova jsou:

  • plně online - můžete se jim věnovat z pohodlí domova a kdykoli se vám to hodí
  • srozumitelně napsané – nepotřebujete žádné znalosti z psychologie
  • interaktivní – donutí vás k akci
  • důvěrné a anonymní – v programu máte vlastní prostor chráněný heslem
  •  

    Reference – z ohlasů těch, kteří program(y) absolvovali:

    Chci mockrát poděkovat za opravdu vynikající nápad.

    Moc děkuji za váš program, pomohl mi více, než jsem si myslela, jsem ráda, že něco takového existuje :)

    Děkuji moc za Vaši práci a pomoc a motivaci a popostrčení a podporu a......

    Jsem velmi spokojena s vasimi kurzy, tento je jiz druhy. Ten prvni mi vylozene pomohl (deprese), tento zas o kus dal posunul na ceste zivotem. Diky!

    Víte, na docházení do ordinace jsem neměla ani čas ani peníze.... váš program mě, myslím, zachránil. Děkuji moc.

    dakujem velmi pekne, velmi som si to uzila a myslim, ze to bolo uzitocne, budem sa k tomu aj vracat.. ;)

    Žlutá sova je bezva nápad. Dík za inspiraci.

    Děkuji, že jste a pomáháte !!!

    Doporučila jsem program minimálně pěti lidem. Jsem přesvědčena o slušné úrovni a hlavně efektu který má a měl program na mne.

    Děkuji za Vaši práci a pomoc. Z programů ŽS budu čerpat už pořád.

     

    Psychologické programy Žlutá sova můžou pomoci i vám – najdete je na www.velka.zlutasova.cz






    Online psychologická poradna
     

    Online poradny zde na psychowebu fungovaly déle než 4 roky a za tu dobu jsem zodpověděla skoro 1800 dotazů.

    Všechno hezké ale musí jednou skončit:)

    Poradny jsou nyní uzavřené (důvod jednoduchý - čas). Ale můžeme se nadále ve virtuálním prostoru potkávat, vypisuji online otevřené dveře.

    V zodpovězených otázkách možná najdete i odpověď na to, co trápí Vás - určitě na ně mrkněte!

    PhDr. Michaela Peterková








    Diskuze k článku Online psychologické programy proti stresu, úzkosti a depresi


    Strana 3 z 106
    Zobrazit položek na stránce
    Stránky: První Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 ... Další Poslední

    Potřebuji pomoc

    A. 26.červen 2014 21:25:05
    Dobrý den. Už jsem sem jednou psala. Ovšem od té doby-kdy jsem si myslela že jsem na dně-je to mnohem horší. Stalo se mnoho věcí ale pokusím se Vám popsat moje pocity. Na podzim mi bude 15 let a mám mladší sestru. Lidé okolo mě mi říkají že na můj věk mám hrozný život, že by takový nikdy nechtěli. Začalo to smrtí mé babičky, kterou jsem milovala. Její smrt jsem s matkou silně prožívala a od té doby jsem velmi uzavřená. Potom pokračovalo tušení že má matka podvádí mého otce. Po rozvodu rodičů, který byl opravdu bolestivý, se matka přestěhovala a to i s přítelem. Nenáviděla jsem je, měla jsem za to že to oni mi zničili život. Není lehké zvyknout si na střídavou péči. V ten moment, kdy byl můj otec sám, jsme si na sebe zvykli. Měla jsem ho opravdu ráda. Ale potom co si našel přítelkyni, se náš vztah začal zhoršovat. Poté, co se k němu nastěhovala jsem uviděla její pravou tvář, kterou nikdo neviděl. Byla jsem v depresích. A ona se mi vysmívala. Nejedla jsem, nespala a přemýšlela nad sebevraždou. Snažila jsem se jíst zdravě, chodila spát hodně brzo, cvičila, ale nic nepomáhalo. Snažila jsem se pořád dokola, ale bez úspěchu. Po asi měsíci jsem už tu sílu neměla, byla jsem nemocná. Měla jsem často problémy s plícemi a tak jsem chtěla jen na jednu noc k mé matce, protože můj otec nebyl doma-pracoval. Hlídala nás jeho přítelkyně. -V té době už jsme měli náš vztah s matkou dá se říci urovnaný.- A přijel k nám můj děda a nazval mě sobeckou a s krátkou pamětí. Také mi řekl že mému otci strašně ubližuji. Tyto slova se mi vryla do paměti. Nikdy je nezapomenu. Seděla jsem tam, brečela, sotva dýchala a on tam po mě křičel jak jsem sobecká, že nedopřeju mému otci aby byl šťastný. O tady tom rozhovoru jsem otci nikdy neřekla. V tu dobu mi bylo nejhůř. Cítila jsem se na dně. Otec si toho všiml a objednal mě do rodinné poradny. Během tě doby jsem mluvila s několika školními psychology, protože učitelé i kamarádi si mého stavu všímali také. V poradně mi celkem pomohli. A můj otec věděl, že potřebuju čas abych si zvykla na vztah s jeho přítelkyní a to, že s ní musím bydlet. Ovšem před dvěma dny jsem zjistila že se budou brát. A to jen tak náhodou. Můj otec mě ujišťoval že mě bude mít pořád stejně rád. Ale já ho v ten moment nenáviděla, protože věděl jak na tom jsem. Přes noc a po konzultaci s kamarádkou jsem se cítila líp a cítila jsem, že to zvládnu. Ale včera, když nám oznámil že čekají dítě mě srazil na kolena. Už ho nechci nikdy vidět. Nechci s ním nikdy mluvit. Chci někam odjet a nechat to tady všechno za sebou. Protože vím že to nezvládnu. Pokaždé když se mě někdo zeptá co se děje se rozbrečím, mám pocit neskutečného zklamání a vzteku. Zklamal mě nejdůležitější muž v mém životě. A to mu nikdy neodpustím. Doufám že jste můj život alespoň trochu pochopila. Protože potřebuji pomoc, vracejí se mi depresivní myšlenky, přestávám mít chuť k jídlu a když jsem šla domů začalo mě bodat na hrudi, potom se objevil třes, nával horka a točení hlavy, jakoby pocit dezorientace. Myslela jsem že umřu, byl to hrozný pocit, který po několika minutách zmizel. Ale bojím se ho. Už tohle nechci zažívat. Nemám na to sílu. Žádám Vás o radu. Ještě nikdy jsem ji tak moc nepotřebovala. Takže pokud si na mne uděláte čas, moc by jste mi pomohla. Předem opravdu děkuji.
    Reagovat

    re. Potřebuji pomoc

    Admin PhDr. Michaela Peterková 27.červen 2014 14:26:50
    Milá A.,
    doufám, že už je to dneska trošku lepší - co?
    Jak se rodiče rozvedli, skončila Ti jistota, že máš oporu v rodině. S mámou to nebylo nic moc, tak ses upnula na tátu. Píšeš, že Tě zklamal, protože si má brát svou novou pratnerku, s níž bude mít také další dítě. Přemýšlelas o tom, že táta si prostě žije vlasní život? Vůbec si nemyslím, že jsi sobecká a děda Ti takové věci neměl říkat. Nepochopil, jak se cítíš. No a ty zas tak úplně nechápeš, jak se cítí táta, co chce od života a co potřebuje. To je ale úplně běžné, že si lidi navzájem někdy moc nerozumí. Za to (se) nemáme obviňovat.
    Zkus si to pro sebe přebrat - odpověz si na otázky "co chci já?, jak toho dosáhnout?, budu pak spokojená?" a taky "co chce táta? co teď cítí?, co si myslí o mně?" - prostě vžít se do druhých lidí. Táta Ti zřejmě nechce ublížit - taky se v té situaci, kdy ho Tvá máma opustila, nějak plácal, a teď se to vyvinulo takhle.
    Čas léčí. Co nejvíc se snaž dělat, co Tě baví a díky čemu na chvíli zapomeneš na ty útrapy. A kdyby sis potřebovala akutně s někým promluvit, vygoogli si linku důvěry - je to bezplatné, někdo si s Tebou rád popovídá a Tobě se uleví.
    Opatruj se!
    Michaela Peterková

    Zajímavé odkazy:
    www.psychonet.cz - Test duševního zdraví (neurózy, deprese, stres)

    www.velka.zlutasova.cz - Online programy PROTI DEPRESI, ÚZKOSTI A MINDRÁKŮM

    Reagovat

    Schizoidní osobnost

    Karolína 25.květen 2014 03:48:54
    Dobrý den, paní doktorko,
    chtěla bych se zeptat, jaké máte zkušenosti se schizoidními osobnostmi. Většina článků, které jsem našla, se shodovala v popisu, ale zatímco některé tvrdily, že schizoid je prostě od přírody studený čumák, který nikoho mít rád neumí, jiné říkaly, že sice velmi potřebuje svou svobodu a nezávislost, ale city má v podstatě normální, jen se extrémně bojí dát je najevo, což se do značné míry dá zlepšit trpělivou a nevtíravou náklonností. Je mi 47 let a mám stejně starého přítele, se kterým jsem se seznámila na internetu. Moc jsme si porozuměli a první měsíc z toho byla virtuální láska jako trám, i když na osobní schůzku nijak nespěchal. Pak mi v podnapilosti napsal, že mě chce poznat a být se mnou. Strávili jsme spolu několik hodin, a přestože k sexu nedošlo, tři dny se mnou prakticky nekomunikoval, jen se stručně omluvil, že mu není dobře a že se omlouvá, protože mi nemůže nic nabídnout a zasloužím si někoho lepšího. Po třech dnech se náš vztah vrátil do původního stavu a za dva týdny se opakovala schůzka - se vším všudy. Na prvních dvou schůzkách mi nadšeně říkal, že mě miluje a jestli chci, budeme spolu žít. Pak začal říkat, že mě nemiluje, protože neumí milovat nikoho, a dost dlouho se snažil přesvědčit mě, že jsme jen přátelé, a poslední verze je, že sice nemůže říct, že mě miluje, ale že mě má hodně rád a něco ke mně cítí (což je podle mého názoru jen hraní se slovíčky). Scházíme se půl roku průměrně jednou týdně, už to není jen v podnapilosti, kromě chatování a sms zpráv si skoro každý den dlouho voláme, píše mi vždycky jako první a jeho rodina je přesvědčená, že spolu chodíme. Dokonce kvůli mně začal chodit k psychiatrovi, přestože mi na začátku říkal, že je možná magor, ale k žádnému doktorovi ho nikdy nedostanu, protože je se svým životem spokojený a jediné, co mu schází, je práce. (Mimochodem, od svých šesti měsíců do pěti let byl v dětském domově, adoptivní otec měl psychické problémy a adoptivní maminka se sice stará, ale není ten hřejivý mateřský typ... nedodělal střední školu a je dlouhodobě nezaměstnaný.)Fyzickému kontaktu se brání; sex jsme spolu měli jen virtuálně, když na "opilé" schůzce došlo k mazlení, druhý den pak vždycky psal, že to bylo krásné, ale nic mu to neříká a prosí, abychom to už příště nedělali, a při prvních "střízlivých" schůzkách byl viditelně jako na trní, i když jsme se navzájem ani nedotkli. Teď už je aspoň pusa na přivítanou a rozloučenou samozřejmostí, dokonce už k tomu začínáme při loučení přidávat i objetí - první ho vyděsilo, ale už za sebou máme čtyři a prvotní šoky už se neopakovaly. Momentálně je na chalupě, kde s maminkou tráví léto, a zatím říká, že kdybych přijela, kafe by mi samozřejmě udělali, ale do jeho pokoje bych nesměla, protože to je jen jeho výsostný prostor, který nesmí narušit nikdo cizí - myšleno žádná žena. Prý na té chalupě ještě nebyla ani kamarádka, kterou zná dva roky a bydlí ve vedlejší vesnici. Ale už několikrát mi přes videochat ukazoval, jak to v tom pokoji vypadá a co se od posledně změnilo... budí to ve mně dojem, že přece jen nechce být tak sám a soběstačný, jak tvrdí. Dokonce mi napsal, že jsem to nejlepší, co ho kdy potkalo. Občas jsem četla názor, že nejlepší přístup ke schizoidnímu člověku je hodně rychlý ústup, ale to nemám v úmyslu. Mám ho moc ráda, pro několik konkrétních věcí si ho hodně vážím, trpělivosti, pochopení a psychických sil mám dostatek, a jestli mě potřebuje, rozhodně ho nehodlám preventivně odkopnout jen pro nějaký teoretický předpoklad. Pokud to jinak nepůjde, jsem ochotná akceptovat, že dál z místa se už prostě nepohneme, ale ráda bych věděla, nakolik mám z Vašeho pohledu reálnou šanci, že by těch malých pokroků mohlo být v budoucnu ještě víc, že je naděje na prolomení dalších zábran a že by se časem mohlo podařit vybudovat relativně normální vztah. Za odpověď moc děkuji.
    Reagovat

    re. Schizoidní osobnost

    Admin PhDr. Michaela Peterková 27.květen 2014 14:03:37
    Karolíno,
    v první řadě mi dovolte ocenit, jaký máte zdravý přístup ke svému příteli. Většina lidí se prá, jak takového člověka změnit. Vy s ním chcete být takhle, jak je. To je dobře z mnoha důvodů, mj. proto, že když se příteli povede dosáhnout nějakého pokroku v těch tak řečeno mezilidských dovednostech, tak to budete brát jako příjemný bonus.
    Na dálku se mi člověk hrozně špatně hodnotí, ale lze se domnívat toto: Jeho osobnost opravdu vykazuje rozvinuté schizoidní rysy. Něco může mít získané od biologických rodičů, něco získal na cestě životem - pobyt v dětském domově v raném věku člověku nepřidá. Z jeho chování ale je současně vidět, že ho to dosud nepoznané citové území láká - a současně se ho bojí. Já bych byla opatrný optimista. Myslím, že se můžete dočkat nějakého pokroku. Chce to postupovat pomalu a mít velkou trpělivost, protože větší změny tohoto typu chtějí spoustu času - roky a roky. Určitě můžete očekávat, že když se přítel v něčem posune dopředu, tak ho to pak třeba vyděsí a zase cukne zpátky. Pak to buď rozchodí a tu změnu přijme, nebo se vrátí před ní a nebude se v té věci chtít posouvat. Je vidět, že je sám hodně zmatený a bojuje se sebou, takže v těhle citlivých oblastech nemůžete čekat moc racionálního chování z jeho strany.
    Takže myslím, že za podmínek lásky z Vaší strany a jemňounkých pokusů o ty aspekty vztahu, které se považují za obvyklé, je šance, že se Váš přítel osobnostně posune. Cílem má být ale (jak to i vyznívá z Vašeho dotazu) ten vztah samotný, radost z něho, určitě ne "znormalizování" partnera - to buď přijde jako vedlejší produkt, nebo taky ne.
    Hodně štěstí!
    Michaela Peterková

    Zajímavé odkazy:
    www.psychotesty.psyx.cz - Nejlepší online PSYCHOTESTY: test typů osobnosti, EQ test, test duševních poruch

    www.velka.zlutasova.cz - Online programy PROTI DEPRESI, ÚZKOSTI A MINDRÁKŮM

    Reagovat

    Bez názvu

    Nela 23.květen 2014 23:06:49
    Dobrý den,píšu už jen ze své zoufalosti.Mám 13let a mám problém s kamarády ve třídě.Trápí mně už delší dobu že si se spolužáky nemůžu povidát,můj problém je že nemám o čem.Zní to možná trochu divně ale s nikým ve třídě nemůžu najít stejné téma ke konverzaci. Všichni mají rádi filmy s nadpřirozenými schopnosti,poslouchají nějaký typ hudby,baví se o seriálech...Já si k těmto věcem nemůžu nějak najít cestu,ráda bydlím v hezkém(hledám různé věci do našeho bytu)Můj největší koníček se stal můj pes o kterém sem velmi ráda vyprávěla zajímavé případy z procházek,co vyvedl apod. ale před týdnem mi kamarádka doslova řekla že na něho nemám být tak upjatá co když umře...Dost mně dojalo jak mi někdo může něco takového říct mluvila jsem o něm jen proto že jinou radost nemám a tehdy jsem si řekla že už nikdy o něm ani nepromluvím! Nastala situace kdy sedím ve třídě a pozoruji jak se děti hádaj kdo hrál v jakým filmu.Snažila jsem se k něčemu dostat co by mně bavilo nějaké filmy,knihy cokoliv nic mně ještě nenadchlo a z filmů s tolika násilí které děti tak zbožnují mi už naskakuje husí kůže.Nikdo si ještě ve třídě nevšiml že se přímo trápím abych jim mohla říct můj legrační zážitek ale přece nemůžu je nutit poslouchat něco co nechtějí.Je to jen můj subjektivní pocit?
    Reagovat

    re. Bez názvu - ve třídě

    Admin PhDr. Michaela Peterková 26.květen 2014 13:02:12
    Nelo,
    asi to bude kombinace dvou věcí: jednak máš nejspíš trochu jiné zájmy, než většina lidí. A pak jsi hodně citlivá na signály nezájmu nebo odmítnutí. Jakmile někdo řekně něco na tvou adresu, hrozně citlivě hodnotíš, jestli to myslel dobře nebo proti tobě něco má. Takže když se ptáš, jestli je to tvůj subjektivní pocit, tak částečně určitě ano (z té zbylé části ne, tam půjde o objektivní fakt).
    Těžko se radí, co s tím, nic jednoduchého na to není. Co bys určitě mohla, je nebrat si tolik k srdci všechno, co ti kdo řekne. Když ti třeba ta kamarádka řekla, že se nemáš vázat na pejska, protože stejně jednou umře, je to pěkná blbost, protože to by se člověk nemohl citově zapojit do vůbec ničeho - o všechno se totiž dá příjít - živé umře, neživé se rozbije apod. Mohla bys jí na to říct "to já vím, ale teď žije, tak si to užíváme" a ne se zaseknout. Třeba bys tím i obohatila její pohled na věc.
    Taky bys možná našla kamarády s podobnými zájmy mimo školu.
    Hlavně z toho nepadej do nějakého zoufalství. Ten věk, ve kterém teď jsi, je dost náročný a člověk má co dělat, aby takovéhle emoční věci zvládal. Ber to, že jsi jiná, jako plus, buď taková ráda. Když budeš respektovat ostatní, oni si tě taky budou vážit (až dostanou rozum - na střední škole a případně na vysoké to bude určitě lepší, ZŠ je v tomto ohledu nejvydatnější).
    Hodně štěstí!
    Michaela Peterková

    Zajímavé odkazy:
    www.psychonet.cz - Test duševního zdraví (neurózy, deprese, stres)

    www.velka.zlutasova.cz - Online programy PROTI DEPRESI, ÚZKOSTI A MINDRÁKŮM

    Reagovat

    Vzpomínky

    Tulda 15.květen 2014 16:03:17
    Dobrý den, paní doktorko,
    ze zvědavosti jsem prohledával články na internetu o vztazích a při návštěvě těchto stránek jsem se rozhodl podělit se se svoji zkušeností, i když spíše z pozice toho třetího. Zároveň to beru jako jakousi zpověď člověka, který sám nemá úplně dobré svědomí. Především chci zdůraznit, že jsem celkem spokojený člověk, mám rád svůj život a nic mi v životě nechybí. Rozhodně se necítím (alespoň dnes po letech) jako ten ublížený, naopak – jsem ten, kdo kvůli tomu vlastně nakonec možná ublížil jinému, ale to je jiná kapitola. Ale vezmu to pěkně od začátku. Někdy před více jak deseti lety jsem po letech hledání „té pravé“ potkal přitažlivou, inteligentní a velice milou dívku, kterou jsem začal velice milovat. Ačkoliv jsem věděl, že měla přede mnou asi pětiletý a navíc svůj první vztah, myslel jsem, že je to vzdálenější minulost. Svěřila se mi, že hlavní důvod rozchodu byla jeho nevěra, a byla pevně přesvědčená, že se k němu nevrátí. Začali jsme spolu chodit (ale k nejintimnějšímu nedošlo a já ani neměl předchozí zkušenost) a byl jsem šťastný a pln víry, že jsem potkal tu správnou holku, nicméně ten „její“ ji neustále psal sms-ky, že bez ní nemůže žít a brečel ji do telefonu a já jsem začal cítit, že to není dobré. Po krátké době se mi jednoho dne svěřila, že se k němu vrací. Teprve tehdy mi sdělila, že k jejich rozchodu došlo jen dva týdny před naším prvním setkáním. Co mě ale nejvíc jako chlapa bolelo, když mi řekla, že se milovali celou noc. Zcela upřímně musím říct, že to byl pro mě jeden z nejhorších dnů vůbec. Byla to věc, která mě dost poznamenala a je pravda, že díky tomu jsem udělal rozhodnutí, které bych jinak neudělal. Nároky, které jsem do té dob měl, šly stranou a sám jsem se zachoval jako sobec, když jsem v krátké době nato začal chodit s dívkou, ke které jsem neměl zdaleka takové city, zčásti jen proto, abych zažehnal pocit beznaděje a zklamání. Přesto jsme se asi půl roku po dni D ještě jednou setkali s mou „nešťastnou láskou“ jako přátelé a v dobrém a už tehdy jsem cítil, že není úplně v pohodě, ale o jejím vztahu jsme nemluvili. Tehdy to bylo naše poslední setkání. Mezitím jsem měl dva vztahy a nyní jsem už tři roky sám, a možná právě proto se mi vrací staré vzpomínky. Zajímalo by mě, jak se má, rád bych s ní zašel na kávu nebo na víno. Ne pro to, abych se s ní dal dohromady, o tom si iluze nedělám, ale prostě proto, že bych ji chtěl vidět. Ale nevím, zda je to dobrý nápad, nehledě na to, že jistě má svou rodinu. Kromě toho mám takový zvláštní pocit, že na mě zanevřela. Možná by bylo lepší to pustit z hlavy. Jde to ale těžko. Co o tom soudíte?
    Reagovat

    re. Vzpomínky

    Admin PhDr. Michaela Peterková 19.květen 2014 10:01:01
    Zdravím Vás!
    Tohle je vždycky těžkém a bolavé. Ale obvykle se ukáže, že "přátelství" mezi lidmi, kteří spolu dřív chodili, moc nefunguje. Rozumím tomu, že byste se s tou dotyčnou rád setkal, jenže nikdy to není "jen tak", tohle už budete vždycky vnímat prizmatem toho, co mezi vámi dvěma bylo a nebylo. Rozdírá to staré rány.
    Radit Vám nemůžu, ale můj názor je, že by bylo lepší spíš si užívat přítomnost a pokud jde o vztahy, dívat se dopředu.
    Hodně štěstí!
    Michaela Peterková

    Zajímavé odkazy:
    www.psychonet.cz - Test duševního zdraví (neurózy, deprese, stres)

    www.velka.zlutasova.cz - Online programy PROTI DEPRESI, ÚZKOSTI A MINDRÁKŮM

    Reagovat

    seznamování

    Alice 22.duben 2014 13:33:47
    Krásný den,mám dotaz.Už 1rok jsem bez partnera,rozvedená s 6letým synem.Mám problém se seznamováním.Snažím se chodit mezi lidi i se synem i bez něj,tréninky,společenské akce.Ale čím to je?Že nelze si najít partnera,budto jsou ženatí nebo zadaný?Flirtují,smějí se i já,ale chtěla bych partnera do života a pro sebe.Každý odsuzuje seznamky na netu,ale co mi nakonec zbyde a budu muset to zkusit dát inzerát,ale mám z toho divný pocit.Nejsem žádná krasavice,ale vím,že mne okukují muži,líbím se,že i jsem vtipná,pohodová atak..kde může být problém v seznamování na veřejnosti například??S pozdravem Alice
    Reagovat

    re. seznamování

    Admin PhDr. Michaela Peterková 23.duben 2014 10:58:22
    Alice,
    muži přiměřeného věku jsou totiž "vyzobaní" - ti nejlepší jsou většinou zadaní. Opravdu jediná možnost je chodit mezi lidi a uvolněně si tam uživat - neměla byste tam chodit s cílem s někým se seznámit, to je pak člověk v takové zvláštní křeči a vysílá divné neverbální signály. Prostě choďte ven, uživějte si, co se tam zrovna děje, a řekněte si, že až bude ten správný čas, tak se někdo objeví.
    Seznamka je možnost, ale počítejte s tím, že tam je opravdu hodně lidí pro seznámení zcela nevhodných - seznamkoví feťáci, kteří jen dělají ctrl+c ctrl+v, lidi osobnostně natolik mimo, že se pro vztah nehodí, lidi hledající flirt (byť v rubrice vážné seznámení). Musela byste mít veliké štěstí, abyste tam někoho pro sebe našla. Ale možnost to je - když si budete vědomá těch omezení.
    Nebojte, když se budete dostávat do společenských situací a dobře se tam bavit, někdo se tam vyloupne.
    Hodně štěstí!
    Michaela Peterková

    Zajímavé odkazy:
    Relaxace pro děti - Zábavné relaxační hry

    www.psychonet.cz - INTELIGENTNÍ testy zdraví a osobnosti
    Reagovat

    deptá mne exmanžel

    Petra 22.duben 2014 12:27:50
    Dobrý den,dceru mám v péči 5r. a střídáme se o ní o víkendech s manželem ještě nás čeká posled.stání rozvod.A není den,kdy si do mě nerejpne,přípomínky má,kvůli blbostem.Odešla jsem od něj díky jeho hrubosti.Opravdu se s ním nedalo žít,ale nedá mi pokoj i nyní stále má něco proti.Třeba,že má malá rýmu,když jí má mít a chtěli na výlet,pak zase,že jsem jí dala hrozný věci na sebe.Už mne to unavuje.Myslím,že někoho má a říkala jsem si,že mě přestane aspon prudit...je to pořád dokola,jak na něj???Díky
    Reagovat

    re. deptá mne exmanžel

    Admin PhDr. Michaela Peterková 23.duben 2014 10:50:54
    Petro,
    takovéto chování je samozřejmě nepříjemné a primitivní; moudrý chlap by si uvědomil, že takové řeči škodí i jeho dítěti, protože otravují jeho mámu. Jenže takovéto pochopení asi chtít nemůžete.
    Nicméně - jestliže máte ještě stání, je to pro expartnera pořád ještě živé a dá se čekat, že čas bude pracovat pro Vás. A Vy můžete taky něco udělat - neukazovat mu, jak moc Vám ty řeči vadí. Nebránit se, neospravedlňovat atd. Když má holka rýmu a on to bude připomínkovat, tak max. řekněte "to mají děti každou chvíli" a pak už dělejte, že tyhle řeči vůbec neslyšíte. Když ex přestane dostávat odezvu, po čase ty řeči omezí.
    Hodně štěstí!
    Michaela Peterková

    Zajímavé odkazy:
    www.psychonet.cz - Test duševního zdraví (neurózy, deprese, stres)

    www.sebevedomi.psychoweb.cz - Centrum zvýšení SEBEVĚDOMÍ a sebedůvěry, online test a kurz

    Reagovat

    přitažlivost

    Danča 21.duben 2014 15:02:40
    Dobrý den,jak získat muže,který je velmi fajn,zábavný,mooc mně přitahuje.Zatím se jen vydíváme přes tréninky.Smějeme se spolu,vtipkujeme,ale každý znás máme odstup.Někde oba máme klapku a neřekneme si třeba,,půjdem na drink,,myslím,že je tam vzájemná sympatie.Jak poznám,že i on má stejný zájem jako já??Nechci být ta první co ho osloví;-)..děkuji za odpověd
    Reagovat

    re. přitažlivost

    Admin PhDr. Michaela Peterková 23.duben 2014 10:43:38
    Dančo,
    a teď si představte, že on si říká to samé - "je to s ní fajn, povídá si se mnou, smějeme se, ale nechci být první, kdo projeví zájem".
    Takhle už nevzniklo spousta vztahů.
    Jak poznáte zájem? Že se s Vámi ten člověk dobrovolně baví, směje se; možná má rozšířené zornice, vidíte neverbální gesta jako je natočení těla směrem k Vám, neskrývá zápěstí atd.
    Každý má strach z odmítnutí - odvážný člověk ho překnoná, zbabělec mu podlehne, tak si vyberte.
    Hodně štěstí!
    Michaela Peterková

    Zajímavé odkazy:
    www.psychonet.cz - Test duševního zdraví (neurózy, deprese, stres)

    www.velka.zlutasova.cz - Online programy PROTI DEPRESI, ÚZKOSTI A MINDRÁKŮM

    Reagovat

    životní situace

    H. 16.duben 2014 10:39:03
    Dobrý den,mohu mít úplně hloupou a přízemní otázku? Jak člověk vlastně pozná,že přestal milovat?Nebo že stále miluje.Co je o zvyku a co o zamilovanosti?Po pěti letech asi člověk nemiluje tak bláznivě asi,jako na začátku.. Mám pětiletý vztah,který nebyl vždy uplne idealni ale postupem času jsme se vypracovali a myslím,že je všechno,tak jak být má. Bohužel jsem v těch špatný chvílích poznala někoho jiného,a našla to,co mi scházelo.Nyní jsem v začarovaném kruhu,komu vlastně moje srdce patří a jestli mám zůstat či odejít..Co když opustím to,co mám,a nakonec zjistím,že to všechno byla chyba...že to bylo určité poblouznění,útěk ze stereotypu..Proč mě to moje srdce tahá jinam,když teď jsem vlastně v klidu a šťastná..Bože můj,jsem úplne bezradná,..Proč mě neustale zajima,jaké by to bylo tam?? Prosím,alespoň malinko poraďte..S pozdravem Hana
    Reagovat

    re. životní situace

    Admin PhDr. Michaela Peterková 18.duben 2014 09:15:20
    Zravím Vás!
    Podle všeho jste čerstvě zamilovaná (a jestli je Vám kolem čytřicítky, tak k tomu ještě možná krize životního středu). V takové situaci po sobě nemůžete chtít, abyste se dovedla rozhodnout. Dejte tomu pár týdnů či měsíců - to ty nejsilnější emoce přirozeně opadnou a Vy zjistíte, že i ten druhý je taky jenom člověk. V tu chvíli Vám to bude znovu myslet a teprve tehdy je čas na nějaká rozhodnutí.
    Asi by bylo dobré, abyste ve svém manželském vztahu fungovala, jak to jen půjde, abyste to třeba předčasně nepokazila. A pak uvidíte, kam Vás to potáhne.
    Hodně štěstí!
    Michaela Peterková

    Zajímavé odkazy:
    www.psychotesty.psyx.cz - Nejlepší online PSYCHOTESTY: test typů osobnosti, EQ test, test duševních poruch

    www.velka.zlutasova.cz - Online programy PROTI DEPRESI, ÚZKOSTI A MINDRÁKŮM

    Reagovat

    Vysazování léku-Argofan

    Petra 15.duben 2014 14:02:19
    Dobrý den, Asi před necelými šesti lety jsem byla hospitalizována kvůli poruše rovnováhy, testy neprokázaly žádnou vadu a tudíž se nepřišlo na žádnou příčinu. Při pobytu v nemocnici se mi vše srovnalo a poté bylo vše bez problémů a žádné problémy jsem nepociťovala, nicméně asi rok na to (během té doby jsem měla autonehodu) se mi pomotávání vrátilo. Opět testy nic nenašly, tudíž jsem si našla doktorku která se na poruchy rovnováhy specializuje a její názor byl, že to mám od stresu, a tak mi předepsala léky Mollome. Musím říct, že jsem dlouho nevěděla, že jsou to andtideprisiva, jelikož doktorka je neuroložka. Ale prášky mi pomohly a já se nepomotávala. Po asi 3,4 letech užívání se snažíme prášky vysadit (posledních půl roku užívám prášky Argofan, jelikož Mollome již nikde nebyly k dispozici). Vždy když jsem třeba jeden den vynechala, ihned jsem se začala pomotávat a mít takové tipy jakoby v očích a v hlavě, nepříjemný pocit, který se dá těžko popsat. Nicméně jsem se rozhodla, že se prášků chci zbavit, tudíž jsem snižovala dávky,po tabletě denně, jsem asi 3 týdny užívala půl tablety denně a poté asi 14 dní čtvrt tablety denně, snižování bylo bez problémů, občas jsem jednou, dvkarát za den cítila lehké pomotávání, když jsem měla už jen tu čtvrt tabletu, ale bylo to dobré. Teď již dva dny neberu ani kousek tablety a musím říct, že se hrozně pomotávám, dá se to vydržet, ale je to hrozně nepříjemné, vždy pochvíli mám jakoby takový škub uvnitř hlavy, jakoby mi škubaly oči a do toho jako bych se měla motat(jak jsem psala, těžko se ten stav popisuje). Nicméně jsem četla v mnoha diskuzích na internetu, že takovéto projevy jsou normální při vysazování antidepresiv a za pár dní vymizí. Proto bych ráda požádala o radu, zda je to opravdu normální stav, že mám takového pocity škubání, pomotávání v hlavě a zda a to přestane, případně kdy? Předem moc děkuji za radu. Petra
    Reagovat

    re. Vysazování léku-Argofan

    Admin PhDr. Michaela Peterková 17.duben 2014 13:06:02
    Petro,
    je to zcela normání jev při vysazování tohoto typu léku. Vydržte týden, max. dva, pak by to mělo přestat. Někdo to taky řeší tak, že ze čtvrtiny jde ještě na chvilku na osminu tablety. Jste asi hodně citlivá v této obasti, ale nebojte, nakonec to bude v pořádku.
    Pokud používáte facebook, podpořte prosím náš nový profil "lajkem": www.facebook.com/psychologie.psyx
    Držte se!
    Michaela Peterková

    Zajímavé odkazy:
    www.psychonet.cz - Test duševního zdraví (neurózy, deprese, stres)

    www.velka.zlutasova.cz - Online programy PROTI DEPRESI, ÚZKOSTI A MINDRÁKŮM

    Reagovat

    OCD?

    Anna 9.duben 2014 21:53:27
    Dobrý den, chtěla bych se Vás zeptat, zda se může jednat o OCD. Mám už docela dlouho nutkavý pocit hýbnout rukou směrem k tělu a jakoby mě vadila podprsenka, tričko či látka na žebrech, a tou rukou si to jakoby upravím a několikrát do minuty s tou rukou na na jedné straně musím hejbnout nebo jak to popsat. Ale jelikož s tou rukou hýbu tolikrát. tak mě bolí celá paže a rameno. Snažím si říct, že s tou rukou nehýbnu, ale nemůžu to vydržet a zase rukou hýbnu stejným pohybem. Dost mě to obtěžuje, hlavně,že mě ta ruka bolí. A manžel si všiml, že tu ruku mám často u těla skrčenou, protože si tam něco pořád "upravuji" a bojím, se, že to dělám asi i nevědomky a že si toho třeba někdo všiml. Mimochodem, léčím se již asi 7 let s depresemi. Moc Vám děkuji za odpověď.
    Reagovat

    re. OCD?

    Admin PhDr. Michaela Peterková 11.duben 2014 12:08:24
    Anno,
    v úvahu přichází obsese nebo tik. Pokud je ten pohyb ruky mimovolní, tak by to byl tik. Ale spíš z Vašeho popisu chápu, že když ten pohyb nechete udělat, tak ho neuděláte, čili to bude obsese, protože pak Vás přepadne úzkost, které se odpomůže tak, že ten pohyb uděláte.
    Takže ano, mohlo by jít o OCD. Tady na webu na
    http://www.psychoweb.cz/psychologie/obsedantne-kompulzivni-porucha---ocd/
    je článek a obsáhlá diskuse o OCD, tak se tam případně podívejte.
    Jestli Vám léky na depresi předepisuje praktický lékař, bylo by dobré objednat sew k psychiatrovi, který by zvážil, zda je nezměnit a nedat Vám nějaká antidepresiva, která současně pomáhají proti obsesím.
    Hodně štěstí!
    Michaela Peterková

    Zajímavé odkazy:
    www.psychonet.cz - Test duševního zdraví (neurózy, deprese, stres)

    www.velka.zlutasova.cz - Online programy PROTI DEPRESI, ÚZKOSTI A MINDRÁKŮM

    Reagovat

     

    Online poradny zde na psychowebu fungovaly déle než 4 roky a za tu dobu jsem zodpověděla skoro 1800 dotazů.

    Všechno hezké ale musí jednou skončit:)

    Poradny jsou nyní uzavřené (důvod jednoduchý - čas). Ale můžeme se nadále ve virtuálním prostoru potkávat, vypisuji online otevřené dveře.

    V zodpovězených otázkách možná najdete i odpověď na to, co trápí Vás - určitě na ně mrkněte!

    PhDr. Michaela Peterková




    Psychoweb.cz doporučuje psychotesty:

    Test emoční inteligence
    Dokážete komunikovat s druhými, umíte správně odhadnout, jak se cítí? Vládnete svým emocím nebo ony ovládají vás?


    Test typů a poruch osobnosti
    Jaké je celkové zaměření vaší osobnosti? Nemáte některé vlastnosti příliš silně nebo naopak příliš slabě vyvinuté?


    Test psychických poruch
    Dělá vám starosti vaše psychika? Chcete pomoci odhadnout, jak jste na tom s duševním zdravím?


    Sociální test osobnosti
    Jaké máte předpoklady pro kvalitní a trvalé vztahy s druhými lidmi? Umíte je vytvářet a dokážete si druhé udržet?


    Test profesní orientace
    Na jakou školu nebo práci se hodíte? S jakou profesí ladí vaše osobnost?


    Test výkonu a motivace
    Snažíte se, ale výsledky se nedostavují? Co vám brání v úspěchu a výkonu?


    Test paměti
    Jak funguje vaše paměť? Jak dobří jste v zapamatování a vybavení?


    Test mentální výkonnosti
    Myslí vám to pružně, rychle a bezchybně? Neselháváte v pozornosti? Necháte se snadno rozhodit?


    Základní test osobnosti
    Jaký je základ vaší osobnosti? O co se můžete opřít a co vám naopak komplikuje život?




     
     

    © psychoweb.cz 2009-2017 Všechna práva vyhrazena. Jakékoli kopírování, další zveřejňování a šíření jakýchkoli textů, obrázků, fotografií, zdrojových kódů nebo jiných částí webu je bez písemného souhlasu zakázáno. Kontakt | Reklama | Podmínky použití | Seznam literatury      

    Doporučujeme weby: Partneři | Deprese | Schizofrenie | Sebevražda | Psychotesty | Angličtina | Hypnóza | Test paměti a IQ v akci | Psychologie barev | Syndrom vyhoření | Psychotesty pro řidiče |
    Psychotesty k policii | Psychologie - poradna | Nevěra | Seznam psychologů | Relaxace ke stažení | Testy a psychotesty | Test partnerského vztahu | Jak se zbavit úzkosti a deprese | Kurzy psychologie online | Psychoterapie | Přijímačky na psychologii | SEO webu sledují SEO nástroje.cz |