Rys – struktura, jež činí stimuly významově konzistentními – funkčně ekvivalentními – plachý člověk – v kavárně, na plese, ve třídě je tichý, rezervovaný; naopak v základu přátelský člověk je hovorný a srdečný. Podstatou rysové teorie je to, že rovnocennost podnětů a odpovědí je sjednocena a zprostředkována rysem. Rysy jsou zapuštěny do soc. situací – lidé vyhledávají takovou společnost, která jim umožňuje vyjadřovat a uplatnit své rysy. Rysy a situace jsou funkčně závislé a ve vzájemné interakci determinují, k  jaké reakci dojde.

Krátce před smrtí GA vymezil charakteristiky, tzv. „rysy rysů„:

• jsou reálnou součástí O
• jsou obecnější než zvyky (zvyk česat se, čistit zuby, sprchovat – rys čistotnosti)
• dynamické, nespí a nečekají, ale motivují k chování
• lze je empiricky zjistit – odvodit z pozorování odpovědí jedince
• jednotlivé rysy nejsou od sebe odděleny – jejich hranice se trochu překrývají
• není synonymem morálního nebo soc. názoru – proto je označovat neutrálními pojmy
• rys lze studovat z hlediska O i jeho distribuce v rámci celé populace
• ne všechny aktivity jedince ukazují na rys – někdy chováním spíše než rys hýbe soc. situace

Obecné rysy – jejich pomocí lze lidi porovnávat mezi sebou; individuální dispozice – „skutečné“ rysy char. danou osobnost – oba jsou agresivní (obecný), ale každý jinak (indiv.). Protože GA usiloval o idiografický přístup, odmítá hledat společné rysy. Zavedl pojem osobnostní dispozice:

• kardinální dispozice – taková, která se velmi výrazně uplatňuje v životě jedince, její vliv lze nalézt v každém činu; nemá každý (měl třeba Churchill, Hitler nebo Sokrates)
• centrální dispozice – má každý; nápadné, soudržné; podle GA jsou to ty vlastnosti, které se nejčastěji uvádějí v nějakém doporučujícím dopise (odpovědný, přímý, …), je jich 5-10 (Wells uvedl u sebe jen 2 – soc. řád a sex)
• sekundární dispozice – taky má každý; méně významné a méně soudržné; doplněk centrálních dispozic tam, kde to situace připouští (preference jídla, specifické postoje determinované situací – X nejedná nikdy submisivně kromě sit., kdy ho zastaví policista a chce ho pokutovat)