Filosofie pro každého – Popkin & Stroll (výtažek)

Literární ochutnávka

Richard H. Popkin, Avrum Stroll: Filosofie pro každého. Nakladatelství Ivo Železný, Praha 2000
Velmi příjemně a srozumitelně napsaná filozofie – a protože filozofie je jedním z rodičů psychologie, těžko se bez ní obejdete.

filosofie
•    z řec. filó – miluji a sofiá – moudrost >> láska k moudrosti
•    kriticky hodnotí lidská přesvědčení, názory a poznatky o lidském životě celém univerzu
•    své poznatky se snaží zobecnit a vytvořit systematický a ucelený obraz všeho, co známe a o čem přemýšlíme
•    >> Sókratés (+399):“Život bez zkoumání nestojí člověku za to, aby jej žil.“ – nehoní se lidé za zbytečným nebo nebezpečným?, zkoumají své názory, svou víru v to, co dělají?
•    definice, která by měla obecnější podporu, neexistuje – co je filosofie, pochopíme, když se jí budeme zabývat – studovat ji a přemýšlet
•    hledá odpovědi – ovšem dostatečně podložené a odůvodněné; lépe je nemít odpovědi žádné, než neprozkoumané, neprověřené nebo dokonce nesprávné

ETIKA
•    teoretická věda zkoumající morální (etické) teorie
•    hledá odpovědi na obecné úrovni na otázky typu co je dobro, jak se má člověk chovat apod.
•    historická klasifikace etických teorií – klasické & moderní

KLASICKÉ ETICKÉ TEORIE
•    poznají se podle toho, že hledají odpovědi na otázky „co je dobro?“ a „jak ho dosáhnout?“; moderní teorie spíše analyzují morální jazyk

Platonismus
•    pokud člověk ví, co je dobré / správné, nebude nikdy jednat zle / nesprávně > zlo je důsledkem nedostatku poznání (spor o to, zda tato teze nepochází náhodou od Sókrata)
•    k rozpoznání podstaty dobra je třeba rozsáhlé intelektuální vzdělání (nevzdělaní lidé mohou vést dobrý život jen náhodou)
•    rozvíjet duševní schopnosti a vést ctnostný život
•    kdo na to intelektově nestačí, má napodobovat ty, kteří k poznání došli
•    morálním normám je podřízen i Bůh – to se nelíbilo církevním představitelům, třebaže jinak Platónovu teorii uznávali
•    > absolutismus – existuje jedno dobro nezávislé na jednotlivci (jeho přesvědčeních, názorech, přáních…) >> objektivismus – morálka není věcí názoru
kritika
•    lidé ale jednají špatně, přestože vědí, jaké jednání by bylo správné (kradou – Platón by řekl, že neznají přesný význam slova krást a nevědí, že krást je špatné – to ale v praxi skoro nikdy neplatí – lidi vědí moc dobře …)
•    Platón se mylně domníval, že morální poznání je analogické poznání v přírodních vědách
•    pochopení je dostupné jen intelektuálně zdatným, kteří vedou ty „hloupější“ – ovšem o morálnosti jako kvalitě jednání lze hovořit pouze tehdy, je-li toto jednání výsledkem svobodné volby jedince
•    kritika absolutismu

Aristotelés
•    tzv. učení o středu
•    zkoumal každodenní chování lidí a ptal se jich na názory o podstatě dobrého života; z odpovědí vyvodil, že dobrý život = šťastný život – ovšem co je tedy štěstí? > nic statického, je to činnost, není to cíl, ale průvodce na cestě k cíli, je to způsob přístupu k činnosti a životu vůbec
•    Etika Níkomachova
•    dobrý je šťastný (blažený) život a člověk má jednat tak, aby ho dosáhl
•    > relativismus – různí lidé – různé způsoby dobrého života – být šťastný je jako být dobře živený a každý potřebuje jiné množství jídla; správné q je střed mezi příliš velkým q jídla a příliš malým q jídla
•    > empirismus – co je správné, se zjistí až praktickým pokusem; předem se to neví – správné q jídla je např. něco mezi 1,5 a 2,5 kg – kolik je přesné q, které bychom měli sníst, poznáme, když něco sníme, podle toho, jak se po dané porci cítíme
•    morální chování je v souladu se středem – uměřeností mezi dvěma extrémy (střed není totéž, co průměr); všechny ctnosti jsou ctnostmi uměřenosti – statečnost je mezi zbabělostí a ukvapeností, štědrost mezi lakotou a marnotratností atp.
•    rozlišuje vědomé a nevědomé konání – abychom to dokázali odlišit, musíme toho druhého pochopit
•    na rozdíl od Platóna se nedomnívá, že poznání podstaty dobra nutně vede k morálnímu jednání, které je také věcí vnitřní disciplíny jednotlivce – realističtější přístup; pracuje s pojmy morální slabosti a nedostatku sebekontroly a vnitřní disciplíny – ta je nutná k morálnímu jednání a předpokládá výchovu ke zdravým návykům v mládí
•    slast není apriori špatná, jisté q slasti je ke šťastnému životu potřeba – „nikdo nemůže být šťastný na mučidlech“
kritika
•    ne vždy existuje zlatá střední cesta – dodržet slib – nedodržet slib nebo mluvit / nemluvit pravdu – a nic mezi tím není
•    ne každému vyhovuje uměřenost – kdo je od přírody vášnivý, nebude šťastný, bude-li nucen k uměřenosti