:: Co to je?
Generalizovanou úzkostí trpí asi 3% populace. Základní příčinou je určité vrozené nastavení nervové soustavy, na které nasedá vliv výchovy a životních zkušeností. Pokud vrozeně citlivý člověk zažívá jako dítě neustálé: „prosím tě, dej pozor, ať tě nic nepřejede; vem si čepičku, nebo dostaneš zápal plic; táta se určitě zabije, jezdí jako blázen; ty slepice jsou nějak divný, aby nám tak chcíply…“, je dost možné, že to v něm vypěstuje právě obecnou úzkostnost.
Nadměrné obavy se mohou objevit i u zcela zdravého člověka, pokud ten právě prochází obdobím zvýšené zátěže (nepříjemné události, hormonální výkyvy…). Po urovnání situace se obavy ztrácí, jde pouze o reaktivní úzkost (v reakci na něco). Naopak diagnostikovatelná GAD trvá minimálně půl roku – to znamená, že člověk pociťuje dané příznaky, resp. jejich část, skoro pořád po tuto dobu. Platí přitom podobná věc jako u zdravých osob – že v obdobích zvýšené zátěže se problémy stupňují.
:: Typické symptomy (příznaky):
- nejistota, napětí, obavy, očekávání špatného, roztržitost, nepřiměřené reakce
- rozrušenost, potřeba stále něco dělat a z toho plynoucí únava, výrazně emotivní reakce
- strach ze smrti, z nemoci, ze ztráty kontroly nad sebou, ze zešílení
- pocit nestabilní chůze, polévání teplým nebo studeným potem
- ztráta zájmu o sex, poruchy spánku
- poruchy srdečního rytmu, píchání v hrudníku a břiše, tlak na hrudníku, problémy s dýcháním, motání hlavy až závratě (tyto potíže ale nejsou tělesného charakteru, z hlediska interní medicíny je člověk zdráv)
- třes, tiky, poruchy vidění a slyšení
:: Léčba GAD
Generalizovanou úzkost je nejlepší léčit kombinací psychoterapie a psychofarmak (léků). Z léků jsou možná anxiolytika nebo antidepresiva a z psychologických postupů je účinné dlouhodobé působení zaměřené na alespoň mírnou změnu v osobnosti a postojích člověka. Podle dostupnosti a osobní preference může pomoci kognitivně-behaviorální terapie, analytické postupy, humanisticky zaměřená terapie nebo hypnóza. Dotyčnému pomůže, když se naučí některou z relaxačních technik – např. Jacobsenovu progresivní relaxaci nebo autogenní trénink.