PSYCHOLOGIE
psychické poruchy - studium psychologie - obsahy knížek - psychologické testy - online psychologické programy

   

 
 
   

Hraniční porucha osobnosti - Z. Faldyna (výtažek)


Literární ochutnávka


Zdeněk Faldyna: Hraniční porucha osobnosti. Psychiatrické centrum, Praha 2000
Publikace minimální tloušťky pro profesionály i pro ty, kdo mají nějakého toho "hraničáře" doma - aby jej lépe pochopili.


Hraniční porucha osobnosti je patologií osobnostního vývoje. V ČR je diagnostikována zřídkakdy (v USA naopak příliš často). Hraniční osobnosti přitom tvoří 10-14% populace a podle některých autorů až 30% všech psychiatrických pacientů.

Historie dg.
HPO byla popsána již Hippokratem, Falret (1890) popisoval emoční nestabilitu pacientů, kteří "v krátké době měnili lásku v nenávist, sympatii v odpor a touhu v odmítání". První ucelené vymezení podal v r. 1938 Adolf Stern.
Podle Kernberga (psychoanalytická psychologie; objektní vztahy / 1975) má HPO původ v 6.-8. měsíci věku dítěte - narušený proces separace, individuace. Proto tito lidé navazují závislé vztahy, touží v nich po exkluzivitě a tyto vztahy jsou vulnerabilní. Superego je nedostatečně vyvinuté a závislé na vnějším ujištění, ocenění a potrestání. Hraniční osobnosti jsou neschopné neutralizace (koncepce H. Hartmana), tj. investování pudivé energie do ega, které pak nemůže plnit svoji integrující funkci.
Stoupenci kognitivismu (Linehadová, 1993), resp. teorie soc. učení (Millon, 1969) vidí HPO jako důsledek disfunkčních kognitivních schémat, přičemž tato schémata se vyvinula v raném dětství.


Diagnosticky jsou závazná násl. kritéria MKN-10 pro emočně nestabilní poruchu osobnosti (F60.3):

F60.30        Impulzivní typ emočně nestabilní poruchy osobnosti
A.    Musí být splněna obecná kritéria pro poruchu osobnosti
B.    Musí být splněny min. 3 z násl. charakteristik a jednou z nich musí být (2):
1)    zřetelná tendence jednat neočekávaně a bez zvážení následků,
2)    zřetelná tendence k nesnášenlivému chování a ke konfliktům s ostatními, zvláště, když je impulzivní chování přerušeno nebo kritizováno,
3)    sklon k výbuchům hněvu nebo zuřivosti s neschopností kontrolovat následné explozivní chování,
4)    obtíže se setrváním u jakékoli činnosti, která nenabízí okamžitý zisk,
5)    nestálá a nevypočitatelná nálada.

F60.31        Hraniční typ emočně nestabilní poruchy osobnosti
A.    Musí být splněna obecná kritéria pro poruchu osobnosti
B.    Musí být splněny nejméně 3 příznaky kritéria B pro F60.30 spolu s nejméně dvěma z následujících:
1)    narušená a nejistá představa o sobě samém, cílech a vnitřních preferencích, včetně sexuálních,
2)    sklon k zaplétání se do intenzivních a nestálých vztahů, které často vedou k emočním krizím,
3)    přehnaná snaha vyhnout se odmítnutí,
4)    opakované nebezpečí nebo realizace sebepoškození,
5)    chronické pocity prázdnoty.


Diagnostická kritéria DSM-IV pro HPO:

Trvalé a nápadně projevy nestability v interpersonálních vztazích, sebehodnocení, emocích, kontrole impulzů, začínající v časném věku dospělosti a objevující se v různých souvislostech. Porucha je vymezena nejméně pěti z násl. příznaků:
1)    horečné úsilí vyhnout se reálnému nebo domnělému odmítnutí (nepatří sem chování popsané v bodě 5),
2)    projevy nestálých a intenzivních meziosobních vztahů, charakteristických střídáním nadměrné idealizace a znehodnocování,
3)    poruchy identity: trvalé a zřetelně narušené, převrácené nebo nestálé sebehodnocení nebo mínění o sobě,
4)    impulzivita nejméně ve dvou potenciálně sebepoškozujících oblastech, např. utrácení, sexualita, abúzus látek, bezohledné řízení vozidla, záchvaty vlčího hladu,
5)    opakované suicidiální tendence, pokusy, hrozby nebo sebepoškozující jednání,
6)    emoční nestabilita vlivem výrazně reaktivní nálady, např. intenzivní epizodická dysforie, podrážděnost nebo úzkost, obvykle trvající několik hodin a pouze zřídka déle než několik dnů,
7)    chronické pocity prázdnoty,
8)    zbytečně intenzivní rozhněvanost nebo ztráta kontroly nad hněvem, např. časté projevy zlosti, neustálý hněv, opakované rvačky,
9)    přechodné a se stresem související vztahovačné představy nebo těžké disociační příznaky


Biologické koreláty:
•    nižší práh aktivace limbických struktur (zabírají antikonvulziva)
•    EEG ukazuje narušení rytmu
•    o genetickém původu se  zatím jen spekuluje

Diagnóza je někdy nesnadná, protože HPO mohou překrýt jiné symptomy; pacient se podle psychiatrických manuálů špatně zařazuje, protože popisná kritéria jsou vlastní i jiným poruchám osobnosti. Některá kritéria interferují s kritérii disociační nebo asociální poruchy osobnosti.
Dále neexistují nebo se nevyužívají existující nástroje k posouzení osobnostní dynamiky. K přesné diagnostice je třeba pochopit fenomenologii a dynamiku pacienta.

Podle Kernberga se pac. s HPO jeví normálně > je schopen povrchní adaptace a patologii lze rozpoznat až při hlubším zkoumání.
Kernbergova diferenciálně diagnostická tabulka:
•    neurotičtí pacienti
•    v porovnání s hraničními osobnostmi a psychotiky mají integrovanou identitu
•    používají zralejší obranné mechanismy (represe, intelektualizace apod.)
•    nemají problémy s testováním reality
•    hraniční pacienti a psychotici
•    v porovnání s neurotiky mají špatně integrovanou identitu (difúze a fragmentace)
•    používají primitivní OM (štěpení, projektivní identifikace, popření apod.)
•    hraniční pacienti na rozdíl od psychotiků
•    mají pevnou hranici mezi self a objekty
•    testování reality je reaktivně intaktní (=nedotčené, neporušené)
•    je zachována schopnost diferencovat self od non-self
•    dobře odlišují zevní podněty od intrapsychických
•    jsou schopni realisticky hodnotit vlastní afekty, chování a myšlenky v souladu s běžnými sociálními normami
•    primitivní OM jim umožňují aktivně se distancovat od intrapsychických konfliktů
•    psychotici
•    jsou chráněni primitivními OM před další dezintegrací a před splynutím s objektem
•    proti neurotikům a hraničním osobnostem mají poruchy testování reality

Podle některých názorů je HPO ve skutečnosti chronickou formou posttraumatické stresové poruchy; to se nepotvrdilo, ale anamnestickým údajům o traumatech v dětství, zneužívání, týrání a předčasné separaci (jesle) se věnuje pozornost, protože tyto skutečnosti můžou ukázat na možnost narušeného osobnostního vývoje.

Metoda raných vzpomínek (Fowler a kol., 1995) je validní pomůcka k posouzení úrovně objektních vztahů, k orientaci ve vztahové realitě pac. a posouzení jeho zralosti. Vychází z tvrzení A. Adlera, že vzpomínky pac. na nejranější období jsou projekčním materiálem (podobně jako interpretace Rohrschacha a TAT):
•    nejranější vzpomínka z dětství - nejjasnější vyjádření self reprezentací a přítomných konfliktů
•    druhá nejranější vzpomínka z dětství - dodatečné informace o self reprezentacích a objektních reprezentacích
•    nejranější vzpomínka na matku - vyjádření mentální reprezentace matky a ostatních mateřských postav
•    nejranější vzpomínka na otce - vyjádření vnitřní reprezentace otce a ostatních otcovských postav
•    vzpomínka na první školní den - vyjadřuje, do jaké míry přetrvává konflikt v separaci - individuaci vůči matce a rodině
•    nejranější vzpomínka na krmení a jedení - vyjádření, jak pac. snáší péči a závislost
•    nejranější vzpomínka na objímání a mazlení - naznačuje, v jaké míře je tolerován a vnímán jako příjemný těsný emoční kontakt
•    nejranější vzpomínka na tranzitorní objekt (oblíbenou hračku, panenku, přikrývku apod.) - vyjadřuje možnost a kvalitu pacientových tranzitorních vztahů

Dobře se diagnostikuje na základě projekčních technik, zejm. Rohrschachova testu - mj. lze identifikiovat OM (u HPO jsou to typicky štěpení (splitting), projektivní identifikace, devalvace, idealizace a představy omniopotence (všemohoucnosti; představy, že přání může vyvolat výsledek)).

Nejspolehlivější a zároveň nejnáročnější metodou diagnózy je zážitek vztahu s hraničním pacientem a monitorování přenosových a protipřenosových jevů. Pro terapeuta je to obtížné - pacient neovládá svoji pudovou energii a tím v terapeutovi vyvolává řadu pocitů; nerespektuje jeho hranice, nevnímá terapeuta jako komplexní objekt, nýbrž ho fragmentuje, aby uspokojil svoji potřebu zrcadlení a idealizace; snaží se vmanipulovat terapeuta ke ztotožnění > terapeut odmítne. V důsledku projektivní identifikace vnikají u terapeuta agresivní pocity, odmítání pacienta, nevědomá tendence ho trestat nebo naopak chránit se strachem, že zanechá psychoterapie.

Komorbidita:
•    úzkostné poruchy
•    deprese - její zvláštní forma tzv. hysteroidní dysforie
•    bipolární porucha
•    zneužívání návykových látek
•    poruchy příjmu potravy (v této a předchozí se projevuje sebedestruktivita pac. s HPO; suicidium spáchá 8% z nich; parasuicidia mohou být formou komunikace s okolím ve snaze toto okolí ovládat)
•    schizofrenie (zřídka)
•    posttraumatická stresová porucha
•    sexuální deviace


Terapie

Nejefektivnější je dlouhodobá psychoterapie:
•    psychoanalytická psychoterapie využívající teorii objektních vztahů - v PT navázán vztah a hledá se období, kdy k poruše došlo, a dovršuje se osobnostní vývoj nebo se alespoň léčí symptomy
•    dialektická behaviorální terapie (Linehanová, USA) - cílem je větší kontrola pac. nad svým životem a emocemi prostřednictvím sebepoznání
•    klasická psychoanalýza a KBT nevhodné
Farmakoterapie - k omezení projevů, které narušují stabilitu pac. - anxiolytika, antidepresiva a neuroleptika.
Psychoterapie předpokládá vztah s pacientem, což je náročné - pacienti jsou obtížní, se sklony k manipulaci, testují hranice svého okolí; pacient není schopen vztah udržet a terapeuta, jakož i ostatní lidi ze svého okolí, používá k uspokojení svých potřeb. Interpretovat pacientovi jeho chování nemá smysl - posiluje to jeho patologické obrany; ani není prospěšné nechat všechny jeho projevy bez odezvy - to zase posiluje jeho omniopotentní fantazie. Pomáhá režim, pravidla, předvídatelnost a spolehlivost > HPO mívají problém se strukturací času a vnitřní disciplínou. Protože HPO vznikla v období individuace (separace), uspokojuje primární potřebu závislosti nalezení vnější struktury. Pacient reaguje zpočátku dobře, pak ale převládne potřeba autonomie (riziková část terapie), pacient začne manipulovat okolím a vyvolávat silné protipřenosové tendence (pomáhat nebo trestat) - chce to jim nepodlehnout a dál trvat na struktuře vztahu.
Terapie je náročná jak pro pacienta, tak pro terapeuta (resp. celý ošetřující personál). Pacient často léčbu předčasně ukončuje, střídá terapeuty a získává pocit, že mu nikdo nedokáže pomoct. Terapie osobnostních poruch obecně je samotnými psychiatry nahlížena velmi skepticky. (Podle jednoho výzkumu terapie HPO nevykazovalo po 12 měsících dynamické terapie symptomy HPO 30% pacientů.)





Diskuze k článku Hraniční porucha osobnosti - Z. Faldyna (výtažek)


Strana 1 z 3
Zobrazit položek na stránce
Stránky: 1 2 3 Další Poslední

partnerka muže s HPO

Eliška 10.červen 2014 13:52:44
Dobrý den, v podstatě bych sem mohla okopírovat píspěvek Lídy s drobnými úpravami. žiji s manželem, který má veškeré tyto příznaky, tady uváděné, diagnostikovalav r.2010 psycholožka, za kterou jsme párkrát byli kvůli partnerským problémům, on by ale nikdy nepřiznal, že má nějaký problém, do dneška to ignoruje. Teď začal chodit k terapeutce (á 2-3 týdny) měl asi 3 sezení, z toho co vím, sii pořád jen stěžuje co je všechno špatně v minulosti a v našem sex. životě. za všechno i za všechny problémy světa můžu já, případně naši příbuzní. Má jasný striktní názor na všechno, co a jak mám dělat, je perfekcionista, ale pouze v požadavcích na ostatní, sám v sobě má vnitřně i navenek pěkný chaos. má obrovské nároky na mě, nesnáší cokoliv, co by mě od něj oddělovalo. Jednou týdně chodím zpívat na sbor a pravidelně mi to vyčítá, rozděluji rodinu. Protože on žádný takový koníček nemá, ani nepotřebuje. A sbo je pro mě důležitější než rodina. Umí být i velmi hodný a má tendence mě idealizovat, což mi občas dává naději, že by to mohlo být lepší, pak ovsem následuje opak. Máme společné koníčky, teoreticky. V praxi neděláme skoro nic společně. po
8 letech na sobě pozoruji psychické změny, které mě děsí - jak jsem "vymletá" kolik jeho pošahanýcch teorií jsem přijala za své, abych od něj měla pokoj, jak se posunula i moje hranice vnímání normality... celý život se takhle šťastně prožít nedá. máme rok a pul starého chlapečka a já se snažím intenzivně zvažovat, zda je pro něj rozdělená rodina, kdy tatínek nenávidí maminku menší zlo než úplná rodina, kde tatínek maminku psychicky ničí a ona se postupně stává hysterickou troskou a loutkou? Můžete mi prosím k tomu říct svůj názor? děkuji
Reagovat

re. partnerka muže s HPO

Admin PhDr. Michaela Peterková 11.červen 2014 13:03:32
Eliško,
najděte způsob, jak tu otázku, kterou pokládáte v závěru, předefinovat - takhle si nabízíte dvě možnosti, které působí hodně teskně a to sice obě asi tak stejně teskně.
Dejte si s tím tu práci, že si napíšete na papír, co asi nastane, když tu kterou variantu uskutečníte. Budou tam pozitivní i negativní důsledky. Pak pracujte s těmi negativními - jsou nevyhnutelné?, jak je můžu zmírnit? A s těmi pozitivními - jak je můžu posílit? Tohle Vám pomůže se rozhodnout, zda se svým partnerem být nebo ne. A taky Vám to pomůže tu zvolenou variantu dobře zvládnout.
Raději moc nepočítejte s tím, že by se manžel změnil (myslím, že Vy si ale tyhle iluze už neděláte) - osobnostní základy bývají hodně pevné. A být s člověkem, který má jakkoli výraznou osobnost, je nějakým způsobem náročné.
No, tak opravdu nelitujte času, dejte si hodinku a zvažte ty varianty - pak budete vědět, že jste se rozhodla po pečlivém uvážení a víc udělat nemůžete.
Hodně štěstí!
Michaela Peterková

Zajímavé odkazy:
www.psychotesty.psyx.cz/texty/psychologie-menu.htm - PPS ke stažení a dobré články z psychologie

www.psychonet.cz - INTELIGENTNÍ testy zdraví a osobnosti
Reagovat

myslím, že je to můj problém

devce 10.únor 2014 23:16:04
Zdravím, myslím si, že je dost pravděpodobné, že tuto poruchu mám, přítel se mnou souhlasí, ale nevím co teď. Mám prostě jít za psychologem a říct, že si to myslím? Díky za odpověď
Reagovat

re. myslím, že je to můj problém

Admin - PhDr. Michaela Peterková 11.únor 2014 13:13:30
Zdravím Vás!
Jestli nejste v nějak nedobrém stavu, abyste potřebopvala pomoc hned, tak bych Vám spíš nejdřív doporučila nastudovat si k tomu něco, dobrá je třeba knížka Hraniční porucha osobnosti od H. P. Röhra. Tam se toho spoustu dozvíte a potom bude mít podle mě návštěva u psychologa větší smysl. Vybírejte pak takového psychologa, který má s problematikou osobnosti zkušenosti. A ano, pak za ním prostě přijdete a řeknete, že si myslíte, že máte HPO. Dál se uvidí.
Jestli se Vám chce obětovat devadesát korun, zkuste si test OSPAT na poruchy osobnosti, na http://www.psychotesty.psyx.cz, informace o hraniční poruše jsou také na http://www.psychotesty.psyx.cz/texty/hranicni-porucha-osobnosti.htm
Hodně štěstí!
Michaela Peterková

Zajímavé odkazy:
www.psychotesty.psyx.cz - Nejlepší online PSYCHOTESTY: test typů osobnosti, EQ test, test duševních poruch

www.velka.zlutasova.cz - Online programy PROTI DEPRESI, ÚZKOSTI A MINDRÁKŮM

Reagovat

Bez názvu

Iva 14.listopad 2013 09:31:56
Dobrý den, dva a půl roku žiji a nežiji s přítelem, který má veškeré tyto příznaky, tady uváděné, nikdy by ale nepřiznal, že má nějaký problém, jelikož za všechno i za všechny problémy světa můžu já, je velice dominantní, musím ho naprosto poslouchat, je perfekcionista, hlavně na mě má velké nároky, nesnáší emancipaci. Moc ho miluji, umí být právě i velmi hodný a má tendence mě idealizovat, pak ovsem následuje opak. Máme společné koníčky, hodně sportujeme, ale po této době je ze mě totální troska, ač před tím, než jsem ho poznala, jsem byla usměvavý člověk, dnes téměř denně brečím a jsem na tom podobně, jako pan Rudolf. Hledala jsem tady naději, ale jak vidím, spíš jsem ji naprosto ztratila, uvědomuji si totiž, že tohle jednání, co od něj snáším, se opravu celý život vydržet nedá i když ho vždy omlouvám tím, že opravdu za to nemůže, že při těch záchvatech řevu a napadání mě to není on. Nevím co dělat, je mi 43 let a mám jen jeho, po 20-ti letém manželství s bývalým manželem jsme se rozvedli a děti už mají svůj život. Nesmírně mě to trápí, nedokážu být bez něj.
Reagovat

re. Bez názvu - Přítel hraničář

Admin - PhDr. Michaela Peterková 14.listopad 2013 09:41:22
Zdravím Vás!
Soužití s hraničářem je opravdu nesnadné. Vzhledem k tomu, že on se pravděpodobně nezmění, je ten problém vcelku jednoduchý: Dovedu s tímhle člověkem být víc šťastná než nešťastná?
Což evidentně nedovedete. Během té doby, co ho znáte, se u Vás objevily příznaky deprese a nejde jen o to - člověk často utrpí i na sebevědomí, vztazích s kamarády atd.
Myslím, že Vaše rozhodování není o tom, jestli s tímhle člověkem být nebo ne. To je asi jasné, Vy nejste osoba, která to zvládne (a na tom není nic divného, většina z nás by tohle nezvládla). Takže s ním ne. Problém je v tom, že jste si nějak iracionálně dala do hlavy, že bez něj končí svět.
Podívejte se na to jinak: Je mi 43, hurá! Jsem ještě plná sil, děti mám velké a můžu tak do velké míry rozhodovat o svém čase, co budu dělat atd. To jsou všechno výhody!
Dnes máte v každém měště spoustu možností vyžití - od různých sportů, výtvarných kroužků po dobrovolnické aktivity nebo prosté posezení u kafe. Zapojte kamarádky a kamarády. Buďte v kontaktu s dětmi. Obnovte svou zálibu, na kterou jste dřív neměla čas.
Prostě - potřebujete se něčím zaměstnat, aby Vás neotravovaly ty zbytečné a dokola rotující myšlenky, které jsou k ničemu.
Vím, že se to snadno řekne - a je jasné, že se to hůř dělá. Ale jde to. Představte si, že Vám je osmdesát a ohlížíte se za dobou, kdy Vám bylo 43, 45... Co byste si poradila? Co je důležité?
Hodně štěstí!
Michaela Peterková

Zajímavé odkazy:
www.test-barev.psyx.cz - Test osobnosti podle barev

www.psychonet.cz - INTELIGENTNÍ testy zdraví a osobnosti
Reagovat

Dopisování

T.B. 30.srpen 2013 11:57:49
Ahoj,
pokud by někdo chtěl ozvěte se. Můžeme porovnat kdo je pošahanější :-D
To byl vtip, kdo se nezasmál tak radši ať nepíše. Nejedná se mi o to, že se budem navzájem litovat...ale nikdy nevím co bude za měsíc, že? :-D Podzim = deprese.
Jsem holka z Ostravy, je mi 22 a někdy se cítím být normální :-D
zc.liame@okoekovid



Reagovat

Dopisování

T.B. 30.srpen 2013 11:53:11
Ahoj,
pokud by někdo chtěl ozvěte se. Můžeme porovnat kdo je pošahanější :-D
To byl vtip, kdo se nezasmál tak radši ať nepíše. Nejedná se mi o to, že se budem navzájem litovat...ale nikdy nevím co bude za měsíc, že? :-D Podzim = deprese.
Jsem holka z Ostravy, je mi 22 a někdy se cítím být normální :-D
zc.liame@okoekovid



Reagovat

Bez názvu

Chuck 18.prosinec 2012 10:39:18
zc.manzes@racinarh.kcuhC
Ozvěte se drazí hraničáři!!!
Reagovat

Bez názvu

borderline holka 7.leden 2013 17:15:13
taky rada poznam lidi podobne "hozený", mám tu diagnozu taky. tak napis:)
Reagovat

Bez názvu

borderline holka 7.leden 2013 17:17:45
jo jeste email> zc.liame@enilredrob
Reagovat

Bez názvu

Marcela 30.listopad 2012 05:44:02
Zdravim, s touto poruchou jsem se setkala poprve a to kdyz jsem prijela k rodine do Australie na 3 mesice.Bratranci je 24 let a tato porucha mu byla diagnostikovana.Jsem zdravotni sestra takze jsem o tom neco studovala ale takhle je to uplne jine.Je mi hrozne kdyz vidim strejdu s tetou jak uz jsou vysileni z jeho nalad, vybuchu..z toho jak ho porad zachranuji.Uz od malicka byl prudce inteligentni.Skoly s vynamenanim, stipendia.Ale uz od malicka byl hypeaktivni a nezvladatelny.Ale extremni je to az pak poslednich mesicu.je v sestem rocniku na pravech.propadl alkoholu, ale snazi se to ovladat ale kdyz se nabije je agresivni, sprosty, pokousi se neco si udelat, jednou se to vyhrotilo i tak ze rozmlatil pul domu, po otci hodil nuz a pak ho drzel matce pod krkem..pak se najednou rozbrecel kdyz rekli ze zavolaji policiji a pujdou bydlet k babicce.a vseho nechal..omlouval se..prislo par dni klidu..Ale tady v Australii je to s lecbou jinak..dva dny a domu..nikdo se nezajima.Asi musi clovek chtit sam..nevim? Je strasne se koukat jak s tim bojuje, je to hodny kluk..ale behem chvile je z nej silenec..a clovek se ho boji..ale pak ho to zase rychle prejde..jak mu pomoct?Zacal tihnout k marihuane, aby nepil..ta ho uklidnuje a pomaha mu v noci usnout..
Reagovat

re. Bez názvu - hraniční chování

Admin PhDr. Michaela Peterková 1.prosinec 2012 18:30:34
Zdravím Vás!
Mrkněte na www.psychotesty.psyx.cz/texty/psychologie-menu.htm - tam je i text obecně o poruchách osobnosti a jejich zvládání. Ono toho zas tolik dělat nejde. Není to nemoc, čili není co léčit. Takový člověk prostě funguje ode zdi ke zdi, je taková povaha. To, co pro něho může udělat kdokoli, je respektovat ho přesně takového, jaký je, a podporovat v jeho případné snaze o to, něco se sebou dělat. I když jednoduché to fakt není - kdyby bylo, tak by neexistoval název poruchy, knihy, články, ani tenhle článek...
Hodně štěstí!
Michaela Peterková

Zajímavé odkazy:
www.psychonet.cz - Test duševního zdraví (neurózy, deprese, stres)

www.velka.zlutasova.cz - Online programy PROTI DEPRESI, ÚZKOSTI A MINDRÁKŮM

Reagovat

Bez názvu

Chuck 18.prosinec 2012 10:21:11
Hraničáři a vztahy : od hraničáře pro lidi, kteří mají s hraničáři intimní vztah

Hraničáři mají tendenci manipulovat se svým partnerem. Dělají, že si ho neváží, zahrávají si s jeho city, bruslí na tenkém ledě, kdy hrozí zánik vztahu, protože každý má svoje meze. Jenomže si tím podsekávají větev na které stojí, jelikož jsou na těch lidech, kterých si tak strašně neváží, závislí. Myslím, že by vám tato informace mohla být prospěšná. Přesto je s hraničářem těžké vyjednávat, protože jeho pud odporovat a touha po vlastní autonomii jsou silnější, než jeho pud sebezáchovy.
Osobně jsem v poslední době došel k závěru, že by pro mě bylo nejlepší, žít s podobně "postiženou osobou". Byl by to samozřejmě vtah nestabilní, ale vzhledem k tomu, že by se navzájem vlastně potřebovali, nakonec by se k sobě zase vrátili. Neměli by si vlastně co vyčítat, protože by na tom oba byli stejně. Když chodí hraničář s "normálním" člověkem, bude to z jeho strany vždy oběť.
Přestože si hraničáři mohou o harmonickém životě nechat jen zdát, je určitě dobré, zažít v životě občas i pár chvilek lásky a štěstí, třeba v zajetí bezmezné hraničářské idealize.
Je mi líto, že jsem zatím v Česku neobjevil způsob, jak se s těmito lidmi seznámit, moc rád bych je totiž osobně poznal. Bylo by mi příjemné vědět, že je na tom někdo podobně a že na to vše nejsem sám a cítil bych se jako mezi sobě rovnými. Také by vám jednotliví lidé nastavovali zdrcadlo, a skrze ně, byste si mohli lépe uvědomit, jak se vlastně chováte, pokud máte v sobě aspoň trochu poctivosti vúči sám sobě a jste schponi alespoň nějaké sebekritiky. Myslím, že hraničáři jsou sebekritiky schopni, nicméně až s časovým odstupem.
Kdyby někdo alespoň částečně sdílel mé pocity, rád se s takovým člověkem seznámím, je mi jedno jestli jsi žena či muž. Eventuelně bych ocenil nějakou skupinu "anonymních hraničářů". :-D
A taky hledám svojí hraniční lásku!!!
Reagovat

Bez názvu

Chuck 18.prosinec 2012 10:47:52
Chuck 18.prosinec 2012 10:21:11
Hraničáři a vztahy : od hraničáře pro lidi, kteří mají s hraničáři intimní vztah

Hraničáři mají tendenci manipulovat se svým partnerem. Dělají, že si ho neváží, zahrávají si s jeho city, bruslí na tenkém ledě, kdy hrozí zánik vztahu, protože každý má svoje meze. Jenomže si tím podsekávají větev na které stojí, jelikož jsou na těch lidech, kterých si tak strašně neváží, závislí. Myslím, že by vám tato informace mohla být prospěšná. Přesto je s hraničářem těžké vyjednávat, protože jeho pud odporovat a touha po vlastní autonomii jsou silnější, než jeho pud sebezáchovy.
Osobně jsem v poslední době došel k závěru, že by pro mě bylo nejlepší, žít s podobně "postiženou osobou". Byl by to samozřejmě vtah nestabilní, ale vzhledem k tomu, že by se navzájem vlastně potřebovali, nakonec by se k sobě zase vrátili. Neměli by si vlastně co vyčítat, protože by na tom oba byli stejně. Když chodí hraničář s "normálním" člověkem, bude to z jeho strany vždy oběť.
Přestože si hraničáři mohou o harmonickém životě nechat jen zdát, je určitě dobré, zažít v životě občas i pár chvilek lásky a štěstí, třeba v zajetí bezmezné hraničářské idealizace.
Je mi líto, že jsem zatím v Česku neobjevil způsob, jak se s těmito lidmi seznámit, moc rád bych je totiž osobně poznal. Bylo by mi příjemné vědět, že je na tom někdo podobně a že na to vše nejsem sám a cítil bych se jako mezi sobě rovnými. Také by vám jednotliví lidé nastavovali zdrcadlo, a skrze ně, byste si mohli lépe uvědomit, jak se vlastně chováte, pokud máte v sobě aspoň trochu poctivosti vúči sám sobě a jste schponi alespoň nějaké sebekritiky. Myslím, že hraničáři jsou sebekritiky schopni, nicméně až s časovým odstupem.
Kdyby někdo alespoň částečně sdílel mé pocity, rád se s takovým člověkem seznámím, je mi jedno jestli jsi žena či muž. Eventuelně bych ocenil nějakou skupinu "anonymních hraničářů". :-D
A taky hledám svojí hraniční lásku!!! (26let)
zc.manzes@racinarh.kcuhC

pro Admina: omlouvám se správci za dva stejné příspěvky, pokud možno, prosím tento nemažte a smažte ty ostatní, děkuji
Reagovat

Původ

lush.b 11.listopad 2012 15:38:00
Přemýšlím, kdy se ve mně všechno zlomilo, nebo to byl delší proces.. Každopádně na své dětství si nestežuji, ba naopak. Byl jsem prvorozený v široké rodině, takže všemi příbuznými rozmazlován, základní škola byla pro mě hrozná. Postupem času jsem se řadil mezi ,,slabší'' jedince, zažil jsem občas šikanu. A ikdyž mi zrovna nikdo neubližoval, tak jsem tam každý den chodil s hnusným strachem, pořád se mi svíral žaludek. V té době jsem naprosto popíral svou sex. orientaci. Na střední si mě lidi vážili, byl jsem spokojený. v 18 jsem si přiznal svou orientaci i svým blízkým, ale ne rodičum. V téhle době se mi začínalo dostávat víc chvály, komplimentů uplynulo pár let je mi 20 a chovám se úplně jinak, nebo se spíš bojim, že když budu slabý jako na ZŠ, skončím špatně. Mé chování nyní odpovídá HPO, vím, kdy jednám špatně, ale nemívám pocit vinny a když jo, tak jej rychle zapomenu. Upřímně jsem za to rád. Je to teď mnohem snazší žít, ač mám stejně své slabé chvíle, ale mám pocit, kdybych byl hodný, tak to nikam nedotáhnu.
Toť muj postřeh ;)
Reagovat

...

Roman 10.říjen 2012 09:31:54
Ahoj.Pravděpodobně trpím HPO. Chci reagovat na paní Kateřinu.
Věřím, že nemůže být omluvou pro poruchu např. dětství. Není to totiž cesta jak z toho ven.
Pokud by byl pro příklad můj otec despota, vychoval vlastně ještě horšího despotu než byl on sám. Protože máme vždy právo volby, je na nás, co s tím.
Pokud by někdo měl odkaz na stránky, co se zabývají HPO, budu vděčný za odkazy.
Reagovat

Roman

Marie 9.listopad 2012 01:07:34
Myslím si pravý opak. Řekla bych, že právě v dětství vzniká tato porucha. Sama ji mám diagnostikovanou. Máte pravdu, že každý má právo volby, jenže tohle je hluboko ve vás. Vlastně něco jako charakterový rys, který se těžko ovlivňuje nebo mění. Svým způsobem víte, že nejednáte a nereagujete správně, ale nemůžete si pomoci...stokrát si můžete říct např. " teď se nenaštvu, nebudu se hádat, zůstanu v ústraní" ...nakonec ale stejně vybouchnete...slyšela jsem, že nejlepší léčba je připomenutí si situace, která poruchu vyvolala. Může to být účinné, neříkám, že ne, ale pro mě naprosto nepřípustné...já bych asi zešílela...jinak, super stránka je http://ografologii.blogspot.co.at/2007/12/hysterie-v-psmu.html
Reagovat

Bez názvu

lela 2.říjen 2012 12:07:20
..a nejsou ty prášky třeba nějak otupující? Nebudu po nich ospalá a vygumovaná? aby se ze mě nestala chodící mrtvola:-))můj psychiatr mluvil o stabilizátorech nálady...
Reagovat

re. Bez názvu

Admin PhDr. Michaela Peterková 3.říjen 2012 18:27:24
viz níže
Reagovat

Bez názvu

lela 5.říjen 2012 14:41:06
Dekuji vám za odpoved. zatim zobu jen pilule na spani, abych dokazala usnout bez alkoholu. protoze to zatim nedovedu. Jinak terapie je super. dokonce me to bavi a celkem se tam i nasmejeme:-))) jsem odhodlana dokazat, ze to jde se z toho dostat. protoze sem presvedcena, ze to jde. vsechno jde, kdyz se chce:-) ale je to makacka teda.
Reagovat

 

Online poradny zde na psychowebu fungovaly déle než 4 roky a za tu dobu jsem zodpověděla skoro 1800 dotazů.

Všechno hezké ale musí jednou skončit:)

Poradny jsou nyní uzavřené (důvod jednoduchý - čas). Ale můžeme se nadále ve virtuálním prostoru potkávat, vypisuji online otevřené dveře.

V zodpovězených otázkách možná najdete i odpověď na to, co trápí Vás - určitě na ně mrkněte!

PhDr. Michaela Peterková




Psychoweb.cz doporučuje psychotesty:

Test emoční inteligence
Dokážete komunikovat s druhými, umíte správně odhadnout, jak se cítí? Vládnete svým emocím nebo ony ovládají vás?


Test typů a poruch osobnosti
Jaké je celkové zaměření vaší osobnosti? Nemáte některé vlastnosti příliš silně nebo naopak příliš slabě vyvinuté?


Test psychických poruch
Dělá vám starosti vaše psychika? Chcete pomoci odhadnout, jak jste na tom s duševním zdravím?


Sociální test osobnosti
Jaké máte předpoklady pro kvalitní a trvalé vztahy s druhými lidmi? Umíte je vytvářet a dokážete si druhé udržet?


Test profesní orientace
Na jakou školu nebo práci se hodíte? S jakou profesí ladí vaše osobnost?


Test výkonu a motivace
Snažíte se, ale výsledky se nedostavují? Co vám brání v úspěchu a výkonu?


Test paměti
Jak funguje vaše paměť? Jak dobří jste v zapamatování a vybavení?


Test mentální výkonnosti
Myslí vám to pružně, rychle a bezchybně? Neselháváte v pozornosti? Necháte se snadno rozhodit?


Základní test osobnosti
Jaký je základ vaší osobnosti? O co se můžete opřít a co vám naopak komplikuje život?




 
 

© psychoweb.cz 2009-2017 Všechna práva vyhrazena. Jakékoli kopírování, další zveřejňování a šíření jakýchkoli textů, obrázků, fotografií, zdrojových kódů nebo jiných částí webu je bez písemného souhlasu zakázáno. Kontakt | Reklama | Podmínky použití | Seznam literatury      

Doporučujeme weby: Partneři | Deprese | Schizofrenie | Sebevražda | Psychotesty | Angličtina | Hypnóza | Test paměti a IQ v akci | Psychologie barev | Syndrom vyhoření | Psychotesty pro řidiče |
Psychotesty k policii | Psychologie - poradna | Nevěra | Seznam psychologů | Relaxace ke stažení | Testy a psychotesty | Test partnerského vztahu | Jak se zbavit úzkosti a deprese | Kurzy psychologie online | Psychoterapie | Přijímačky na psychologii | SEO webu sledují SEO nástroje.cz |