Yvonne Keulsová – Matka Davida S., narozeného 3. července 1959. Panorama, Praha 1990 (původně vyšlo v Nizozemí, 1980; překlad Olga Krijtová)
Pro psychology a rodiče prakticky povinná literatura.

Skutečný příběh: Příběh matky, resp. rodiny kluka na drogách. Působivý popis toho, jak jeden problémový člen rozloží celou rodinu, strhává na sebe veškerou pozornost – děti byly v rodině čtyři, ale mluvilo se jen o Davidovi. O jeho opakovaných slibech, že bude abstinovat, a opakovaných selháních. Vždycky, když oznámil, že je čistý, se všichni mohli přetrhnout – stačil už jen příslib – abych mohl přestat, potřebuju vlastní byt… potřebuju jiný byt (tamten je vybydlený)… potřebuju, abyste za mě zaplatili dluhy, jinak musím dál prodávat… potřebuju věci na sebe a byt…
Problém Leny i Simona (rodičů) byl hlavně v tom, že se příliš starali o Davida a vůbec ne o sebe – potřebovali odpoutat se od něj a myslet na sebe. Opakované výčitky směrem k Davidovi mu působily úzkost a navíc ani nedostal šanci postavit se na vlastní nohy – kdykoli něco potřeboval, mohli se všichni ztrhat, aby mu vyhověli. Lena po zkušenostech v USA založila spolu s dalšími svépomocnou skupinu pro rodiče mladých narkomanů a pracovali tam na to, aby dokázali vést vlastní životy a nenechali se kompletně ovládat dětmi. Lena to po dlouhém boji dokázala – smířila se s tím, že její syn fetuje a že možná nikdy nepřestane – ale že je to jeho život.

Citace o neprofesionální interakci psychiatr – klient (s.118n.):
David je na klinice v izolaci, jeho psychiatr hovoří s matkou:
„Hovořím o celkové situaci, o totálním procesu, který má vést k vyléčení. Léky, izolace, to všechno jsou prostředky, které musí pacienta dostatečně zpracovat. S efektivní léčbou vašeho syna můžu začít, až bude dokonale zpracovaný.“
Ve dvou následujících týdnech jsem absolvovala čtyři hodinová sezení. Musela jsem vyprávět všechno od Davidova narození a pokoušela jsem se to udělat co nejupřímněji, protože jsem si myslila, že je to vskutku v Davidově zájmu. Psychiatr se přitom na mě ani nepodíval, jenom si něco psal a ke konci sezení sklapl složku se slovy: „To by pro dnešek stačilo. Zase jsme se dostali o krůček dál.“
Překvapilo mě to. „Jak to, že by to stačilo? Co s tím budete dělat?“ Ukázala jsem na složku. „Sepisujete si tu celý můj soukromý život.“
„Mám v úmyslu zpracovat to do zprávy o nemocném, abychom si o něm mohli udělat jasnější představu.“
„A dáte mi tu zprávu přečíst?“
„Bude to zpráva o pacientovi, tu rozhodně nemůžete číst.“
Vstala jsem a beze slova jsem vyšla z místnosti. Psychiatr byl na nejlepší cestě jak zpracovat i mě.

Z předmluvy MUDr. Jindřicha Nerada:
drogy – tabák, alkohol, konopí seté (marihuana, hašiš…), kokain, produkty máku setého (opiáty), halucinogeny (kaktusy, houby…), katha jedlá, arekový ořech žvýkaný ve svitku betelu – „přírodní drogy“; hlavním motivem je asi touha po změně subjektivního prožívání – taky proto se proti tomu těžko něco dělá.
O konopí jsou zmínky už z roku 900BC, dále Epikuros (patřilo mezi jeho delikatesy), Plinius, Galénos (lidé podali hostům konopí a pak se bavili jejich kecy v intoxikaci); spjato s hinduistickým náboženstvím; v USA v roce 1983 bylo distribuováno 50 mld. dávek, to je 125 na osobu ročně.
Opium (zaschlá šťáva nezralých makovic); 1500BC, asi ho dostal i Kristus na kříži; od 400BC se používalo proti bolesti. Opiáty – morfin (1804), kodein (1881), heroin (1898); závislost na heroinu vzniká často už po jediné injekční aplikaci, zisky prodejců a překupníků 900% (koks a tráva jen 200%)
Kokain je z jižní Ameriky, listy koky se původně žvýkaly; 1859 izolován čistý kokain, nejoblíbenější v 1920″s a 30″ a zase v 1990″.
Halucinogeny – kultovní a rituální účely, kolem 200 rostlin má hal. účinky.
V 19. st. se začaly vyrábět syntetické drogy, 1853 vynalezena injekční jehla.
Jellinek – USA, čeští předkové, zakl. moderní alkohologie.

Fáze rodiny toxikomana: odmítnutí, agrese, smlouvání, zoufalství, odepsání, smíření.