:: Funkční projevy nervového systému

1. udržuje svoji vlastní integritu (neporušenost), integritu ostatních nervových elementů a dále všech buněk, které inervuje. Je jedním z důležitých regulátorů růstu všech orgánů, jejich metabolismu a funkce. Soubor těchto funkčních aspektů se označuje jako trofická – vyživovací – úloha nervového systému.

2. tato funkce je většinou více zdůrazňovaná než ta první a spočívá v souboru mechanismů, které dávají vznik vzruchům, umožňují jejich šíření, cílené usměrnění a vedou k integrované činnosti nervové soustavy.

Reflex je funkční jednotkou nervové soustavy jako celku. Je to zákonitá odpověď organismu na dráždění receptorů zprostředkovaná CNS. Je determinován určitými změnami ve vnitřním nebo vnějším prostředí, které se uplatňují jako podněty a také reflexním obloukem.

Nejjednodušší reflexní oblouk je tvořen dvěma neurony. V čidle (receptoru) se změnou prostředí vybaví vzruch. Ten se šíří dostředivým (centripetálním, aferentním) vláknem do CNS – centra reflexu. V CNS na synapsi se vzruch z dostředivého vlákna převede na druhý neuron a tedy na jeho odstředivé (centrifugální, eferentní) vlákno. Po eferentním vláknu se vzruch šíří k výkonnému orgánu – efektoru. Celý reflexní oblouk se tedy skládá z pěti částí:

receptor – aferentní dráha – centrum – eferentní dráha – efektor

Vrozená reflexní činnost je stereotypní a specifická – určitý podnět vzbudí určitou odpověď. Klasickým příkladem jsou míšní obranné reflexy – při bolestivém podráždění dojde samovolně k flexi končetiny a tím k oddálení od nebezpečí. Reflexy jsou nutným předpokladem pro zachování života vyšších organismů – jsou prostředníky adaptace na změny životních podmínek.

Kvalita podnětu: působící energie může být mechanická, tepelná, elektrická, chemická, osmotická, elektromagnetická atd. Některé neurony se vývojem staly specificky citlivými na určité formy energie – adekvátní podnět – např. taktilní receptory reagují na deformaci tkáně…….

Kvantita podnětu: Podnět vyvolá vzruch pouze tehdy, jestliže dosáhne určité intenzity, kterou označujeme jako práh. Podněty, jejichž intenzita je nižší než prahová (práh – spouštěcí úroveň) označujeme jako podněty podprahové. Na nadprahový podnět odpovídá jednotlivý neuron stylem vše nebo nic, tj. buď nereaguje vůbec nebo naopak jednotnou odpovědí (odpověď je různé síly proto, že podnět dráždí více nebo méně nervových vláken). Např. málo sladká tekutina dráždí méně chuťových pohárků a naopak tekutina přeslazená jich dráždí mnohem víc – proto v prvním případě vzniká pocit málo sladké tekutiny a v druhém případě přeslazené.

Trvání podnětu: Čím je intenzita podnětu nižší, tím déle musí působit, aby vyvolal vzruch – tzv. užitečný čas. Např. mírné chladno v místnosti registrujeme až po chvíli, naopak velkou zimu zjistíme okamžitě.

Rychlost změny intenzity: Při pozvolném plynulém zvyšování intenzity podnětu nevede ani mnohonásobné překročení prahu k vybavení vzruchu – nastane tzv. vplížení podnětu. Důležitá pro vybavení vzruchu je tedy také rychlost změny intenzity a nejen intenzita sama.