Pudy, parapraxe, strukturní model

seznam použitých zkratek

 psychoanalytická teorie 3/3

Dvěma hlavními pudy jsou eros a thanatos. Pudy jsou somatické požadavky kladené na mentální život – psychiku; jsou vrozené, patří k id a projevují se napětím.

  • Éros je zaměřen na získání sexuální slasti a pojí se s erogenními zónami
  • Thanatos je destruktivní, řídí se principem nirvány – naprostého pokoje a neexistence utrpení – nalézáme ve smrti; projevuje se zlostí a agresivitou, nebo masochismem (podle toho, je-li obrácen ven nebo dovnitř); směřuje k návratu org. do anorganického stavu

O je jednotná entita a její subsystémy nejsou nezávislé, nýbrž propojené. PA je typická svým energetickým pojetím p (tzv. hydraulický model) – člověk disponuje urč. množstvím energie, která se různě přelévá > psychické procesy mají jistou vázanou energii:

  • katexe – proudění duš. energie – libida – z místa, kde vznikla, ke zdroji uspokojení – jde-li k vnějšímu uspokojení – objektová katexe; k vnitřnímu – egokatexe
  • antikatexe – síla působící proti katexím id, má původ v ego a superego > kde se tam bere?
  • protože id produkuje nadbytek libida, energie – ego a superego si tuto nadbytečnou energii nashromáždí; stanou se životaschopnými a mohou zadržovat katexe id

Parapraxe – chybné úkony, jako např. přeřeknutí, zapomenutí, přehmátnutí aj., vyjadřují vnitřní konflikty. Člověk byl např. obdarován, nelíbí se mu to, ale nemůže to říct, až to jednou při úklidu „nechtěně“ shodí a rozbije.
Všechny aktivity člověka (okusování tužky, poškrábání se) něco vyjadřují, tj. jsou symptomatické. Jsou příkladem aktivity nevědomí, jehož neverbalizovatelné obsahy vstupují do vědomí jen částečně a maskovány.

Strukturní model osobnosti podle PA:

  • podstatou O je (biologický) pudový komplex ID – LIBIDO – touha po smyslové slasti, sex, agrese
  • Superego kontroluje chování a rozděluje odměny a tresty
  • Id hledá slast, Ego realitu a Superego dokonalost
  • Ego je vystaveno tlaku pudů a morálky; jestliže jedno z toho zesílí, ego se oslabuje a vzniká úzkost > úzkost provázená napětím je motivující stav, vzniká tendence k její redukci a té slouží obranné mechanismy OM
  • vytěsnění – nepřijatelná myšlenka – ego ji netestuje podle reality, ale iracionálně vytěsní do nevědomí – obsah zmizí, ale energie nikoli; nutné další obrany, přetahování mezi id a ego vyvolává úzkost
  • sublimace – libido je od sexuálního uspokojení převedeno do společensky schvalované oblasti
  • regrese – při silném ohrožení má ego tendenci regredovat do méně stresového stadia – kdo při stresu hodně jí > do orálního st.
  • fixace – dlouhodobá regrese, ulpění v daném stadiu; lidé typicky regredují do stadia, v němž jsou fixováni
  • podrobně viz článek o ego-obranných mechanismech na webu psyx.cz

Strach má předmět, úzkost nemá. Při úzkosti se čl. obává, že neovládne své pudy a bude potrestán. Neurotická úzkost – očekávání trestu od vnější autority; morální úzkost – pocity viny ze superega.

Člověk je pudová bytost, řízená nevědomými silami a jeho já je spíše jen iluze, fasáda. Žije v konfliktu s kulturou, kterou si vytvořil jako ochranu před sebou samým, ale jejím restriktivním opatřením obětoval sexualitu – pravzor svého štěstí. Podle PA poskytuje člověku největší uspokojení genitální láska. Podle Freuda byl na tom pračlověk, neznaje pudová omezení, lépe.

PA přinesla mnoho objevů; na druhé straně je kritizována za biologický redukcionismus a časté spekulace. Říká se též, že psychoanalýza není objevována, nýbrž vynalézána. Hlavní přínosy:

  • role nevědomé motivace
  • důležitost raných zážitků člověka pro další vývoj
  • důležitost sexuality
  • OM

SF nepovažoval PA za dokonalou teorii O, ale za část vědecké P, příspěvek k celkovému pohledu na lidskou povahu (odmítal mysticismus, náboženství aj.).