Carl R. Rogers – fenomenologie, self teorie

seznam použitých zkratek

Carl Ransdom Rogers (1902-1987)

teorie já, fenomenologická teorie osobnosti, self teorie 1/2

shrnutí toho nejdůležitějšího:
ne dg. metody – info od klientů
individualita, svoboda, existence, člověk je proces, ne výtvor, život je směřování, ne cíl
moudrost organismu
základní motivace – tendence k sebeaktualizaci
jevové pole – organismus a já (self)
vztah self k prožitkům – symbolizace, popření, zkreslená symbolizace
duševní zdraví = asimilace všech organistických prožitků
kongruence – shoda mezi prožitky v org. a jejich symbolizací v já
zdravé sebepojetí vyž. bezpodmínečné, kladné přijetí rodiči + bezpodm. sebepřijetí
ideální a reálné já; Q-třídění
dobrý život – otevřenost světu, realističnost, důvěra v org.

Životopis C. R. Rogerse:

Narodil se v Illinois bohatým a nábožensky konzervativním rodičům, kteří měli minimum sousedských kontaktů a svým šesti dětem vštěpovali spartánský životní styl spolu s protestantskou pracovní etikou. Mladý CRR (v pořadí 4. dítě) pomáhal otci na statku a nemohl vést život typický pro jeho věk. Před 20. rokem onemocněl žaludečním vředem; s následky nesprávné dg. se pak potýkal celý život. Studoval na Wisconsinské univerzitě, kde byl spokojený; v Číně se zúčastnil kongresu křesťanských studentů a seznámil se tam se svou budoucí manželkou Helen Elliotovou. V USA pak studoval teologii a získal doktorát z psychologie. Pracoval jako klinický psycholog na dětské poradenské klinice, pak učil na několika univerzitách. Celý život kombinoval klinickou praxi s výzkumem. Na protest proti vylučování dohodnutého počtu studentů psychologie se vzdal profesorského místa na Wisconsinské univerzitě; od 1964 v Kalifornii, pak v Center for the study of the person, které sám založil.Některá díla: On becoming a person (1961), Terapie zaměřená na klienta (1951), Freedom to learn for 80´s (1983), Carl Rogers on personal power (1977), Způsob bytíOvlivnil pomáhající profese, když vedle PA a beh. navrhl nový přístup – na klienta, resp. na člověka. Středem jeho teorie O je já – self, zdůrazňující jednotu a jedinečnost každého člověka. Přihlásil se k fenomenologii a existencialismu (zejm. svoboda volby a autentické lidské vztahy). Prohlásil, že vše, co ví o osobnosti, se naučil od svých klientů > nespoléhal na dg. nástroje, upřednostňoval info od klientů.
Podobně jako SF získával klin. zkušenosti v práci s emočně narušenými jed.

  • CRR propagoval ochranu lidské individuality
  • kladl důraz na existenci (oproti esenci) a na svobodu člověk je proces, nikoli hotový výtvor, a přestože v praxi omezen normami, potřebuje užívat své svobody
  • optimistický pohled na organismus – je moudřejší, než vědomí > lidské chování je dokonale racionální a postupuje uspořádaně k cíli; naše obrany nám to ale znemožňují poznat, takže vědomě se ubíráme někam a organisticky jinam > kritizován za naivitu a nerealističnost
  • lidství má přiroz. tendenci pohybovat se směrem k nezávislosti, soc. odpovědnosti, tvořivosti a zralosti
  • proti behaviorismu, který podle CRR okrádá člověka o jeho individualitu > lidé mají možnost volby a mohou usilovat o tvůrčí rozdílnost namísto konformity
  • důsledně fenomenologický přístup – p realita jevů je výlučně fcí jejich subj. pojímání; obj. působící realita je interpretována reagujícím organismem – objektivní realita ne, zájem o psychickou realitu
  • personolog musí analyzovat a pochopit subjektivní zážitky jed.
  • chování je ovládáno tím, jak jsou působící zážitky jedincem interpretovány – nelze tvrdit, že pojetí reality jednoho čl. je lepší než pojetí reality jiného; naše aktuální chov. je ovlivněno percepcí minulých zážitků a předvídáním budoucích

základní motivace – tendence k sebeaktualizaci, realizující tendence

  • obsahuje potřeby bio, bezpečí, nezávislosti, sebeřízení a naplnění prostř. interpers. vztahů
  • chování je motivováno přítomnými potřebami, ne minulými zážitky, které ale do urč. míry mohou motivaci ovlivnit
  • sebeaktualizační tendence vede k vnitřní svobodě; úsilí o sebeaktualizaci je provázeno emocemi – schopností naslouchat sám sobě, být otevřený všem pocitům, svoboda prožívat a uvědomovat si všechny pocity
  • vrozená tendence organismu aktualizovat svou kapacitu, rozvíjet se, stát se tím nejlepším já, jaké vrozená povaha umožňuje
  • chování není motivováno redukcí tenze, ale růstem, rozvojem
  • všechny živ. zkušenosti jsou hodnoceny podle míry, jakou přispívají k realizaci