Rozvíjení osobnosti a způsob výchovy – J. Čáp (výtažek)

seznam použitých zkratek

Literární ochutnávka

Jan Čáp: Rozvíjení osobnosti a způsob výchovy. ISV, Praha 1996
Knížka pro zájemce o psychologii – vědecky zpracovává téma vývoje a výchovy dětí.

základní otázky vývoje
•    řešili je personologové:
•    na přelomu 19. a 20. st. byla bio rozvinutější než P a sociologie; bio zkoumala i chov. živočichů a na to navázali někteří P – mezi nimi měla nejv. vliv PA – SF – pudy, nevědomí; přínos PA pro výchovu – pojmenoval důsledky přehnaně přísné výchovy a omezování > malá tvořivost, příliš přísné superego (svědomí), neurózy a OM (potlačení)
•    individuální P – Adler a po něm Rudolf Dreikurs a Don Dinkmeyer – ne bio pudy jako PA, ale společ. cit a snaha překonat pocit méněcennosti, vyniknout
•    Jung – O jako složitý systém protikladných složek – extra- a introverze, myšlení – cítění, vnímání – intuice; ve vývoji někdy dojde k hypertrofii jedné a atrofii druhé složky > patologie; zdraví je ve vyváženosti a mnohostrannosti
•    neoPA – Horneyová, Sulliva, Erikson, Fromm, Alexander – skloučení PA přístupu k nevědomí, konfliktům a motivaci se soc. hledisky (soc. determinace, soc. učení a vztahy)
•    beh. – zkoumat jen objektivní chov; O je soustava spojů S-R; experimentálně prokázali negativa trestů a zdůraznili odměny – ty ovšem časem ztrácejí účinek a jsou v podstatě manipulováním
•    humanistická P chtěla překonat nedostatky PA a beh.; formovala se od pol. 20. st.; Rogers – O se sama rozvíjí příznivě, pokud jí v tom nebrání vnější vlivy – tuhle myšlenku i Komenský před 300 lety (stejný filozof. zdroj)
•    kognitivistické teorie – protiváha teoretikům zaměřeným na motivaci; i Piaget – vývoj intelektu, kognitivních procesů; George Kelly – řešení probl. a rozhodování; Ellis – zkoumá neadekvátní názory, předsudky
•    gestaltismus – Perls – zaměřen na emoce, prožívání
•    TA – Berne – subsystémy RDD
•    >>> dnes tendence k syntetickému přístupu, protože mnohé teorie jsou samy o sobě jednostranné a zjednodušující
1.    Je člověk spíš bio nebo soc. bytost?
•    bio a soc. složka tvoří jednotu – ve vývoji <>; bio potřeby nabývají kulturních forem a soc. potřeby mají bio (reflexní) základy
2.    Je O celek, nebo zkoumat části?
•    > analyticko-syntetický přístup ke struktuře O; výchova je kombinace působení na celou O a zdůraznění částí, kde je to třeba
3.    Stálost nebo proměnlivost?
•    změny nastávají, ale existuje jistá identita
4.    Je důležitější zajímat se o minulost nebo budoucnost?
•    sloučení obou aspektů – nutný rozbor min. událostí, ale také znát plány do budoucna; východiskem je aktuální prožívání teď a tady
5.    Obecné nebo jedinečné vlastnosti?
•    individuální rozdíly jsou ve vých. důležité; obecné zákony ano, ale možnost jejich modifikace podle ind. potřeb
6.    Je O pasivní produkt nebo aktivní činitel?
•    interakce determinace a sebedeterminace
7.    Optimismus vs. pesimismus – je člověk v základu dobrý nebo špatný?
•    realistický optimismus – příznivý rozvoj je možný, ale ne vždy a ve všech oblastech
8.    Idiografický (chápající, duchovědný) nebo nomotetický (přírodovědecký, scientistický) přístup?
•    syntéza by byla ideální, ale její realizace je obtížná

Poznatky jsou nutné, ale nesmí jich být moc a nepřehledných. Vyjadřují urč. vztahy (chov. matky x chov. dí). Zákony jsou důležité vztahy, ověřené, vědecké, platné, zobecněné. Uvádějí poznatky do systému – usnadňují pochopení a vysvětlení, umožňují predikci a řešené prakt. problémů. Zejména v P jsou formulovány opatrně a znovu se prověřují a upravují.
Formy vztahů:
•    vývojové – konstatují pořadí jevů ve vývoji
•    determinační – důležité; na ně navazují
•    kauzální – příčinnost v P: A je příčinou B, jenže B působí zpětně na A; determinace je mnohosměrná
•    asociace, kontingence – konstatování, že jevy spolu souvisí (vyjádřeno např. r)
•    vyjádření determinace – co je příčina a co je následek, jak probíhá působení mezi A a B; někdy se ukáže, že příčina je jinde, někdy se přesune (rodiče se zlobí na dí > labilní > učitel dí nemá rád)
V P se vztahy běžně vyjadřují jako statistické nebo pravděpodobnostní zákony. Např. má-li dítě biosociální handicap, bude s 80% pravd. labilní. Zkoumají se i kombinace podmínek: biosoc. handicap a nepříznivý způsob výchovy > 90% dětí labilních. Výzkumy se ovšem týkají vždy SKUPIN osob; o jednotl. případě máme jen pravděpodob. údaje > konkrétní dí s 90% pravděpodobností lability může patřit mezi oněch zbývajících 10%.

Rodina

•    prostředí začíná pro dítě rodinou; její fce:
•    zajišť. reprodukce – narození, péče o dí, výchova, socializace
•    ekonomická jednotka; někdy též pracovní (zemědělci, rod. firma)
•    ochrana a pomoc svým členům, sdílení radosti
•    kontrola chov. členů a zajišťování dodržování norem
•    zajišťuje členům osobní vztahy
•    umožňuje uspokojovat důležité potřeby dětem i dospělým (soc. styk, kom., láska, pomoc, jistota), ale vyvolává i NŽS – problémy, konflikty, frustrace

změny v rodině
•    velká, vícegenerační > malá (velká rodina – málo soukromí; malá rodina – málo komunikace)
•    patriarchát > demokracie
•    nižší soudržnost

Nevýhody patriarchálních rodin – nerovnoprávnost M a Ž vyvolává konflikty, napětí, deformuje O, tlumí samostatnost a kreativitu dětí; ty jsou závislé na autoritě, nebo ji odmítají.
Nevýhody demokracie – M se mnohdy nechce vzdát role vůdce. Ž sice také organizuje a řídí, ale jakoby ne – dojem k M > z toho plyne nerozhodnost a nejasnost ve vztahu k dětem.
Výhoda dem. – respektuje rovnoprávnost O Ž a dětí.

nukleární rodina – základní, tj. rodiče a děti; u nás podíl v celk. počtu rodin 1/3; ostatní jsou neúplné nebo se složitou strukturou
soc. síť rodiny – soubor osob, který kromě nukleární rodiny zahrnuje další s ní spjaté osoby – tety, prarodiče, dobré sousedy, známé, někdy i odborníky z institucí, kt. spolupracují s rodinou; faktor ovlivňující život čl. rodiny, jejich O

Rodina velmi silně působí na formování a vývoj O dítěte (rozdíly mezi dětmi v domovech a v rodině). Nepříznivý vývoj dětí v ústavech – až hospitalismus jako následek p deprivace v dětství – málo lásky, péče, podnětů, Č. Klíčový moment v působení rod. na dí – kladný emoční vztah k dí a trvalá láskyplná péče mateřské osoby > žádoucí vývoj O dí, jeho schopností, emocí a charakteru.

Longitudinální výzkum – Dytrych, Matějček, Schuller – vývoj dětí v nepříznivých podm.:
•    rozvedené rodiny – vcelku ok, semtam neurózy
•    mimomanželské děti a děti alkoholiků – horší prospěch, snížená imunita, citová labilita, zvýš. agresivita
•    děti z nechtěného těh. – nejhorší

> velikost narušení závisí na druhu, velikosti a délce působení zátěže

další vliv – sockul. charakter rodiny
•    vzdělání rodičů a jejich intelekt. zájmy, postoj ke kultuře a vzdělání a využívání volného času
•    knihovnu s relevantní literaturou mívají rodiče s vyšším vzděláním, zatímco ve vlastnictví TV nebo auta rozdíly nejsou
•    >> působí na motivaci, průběh a výsledky učení; Č ve volném čase a formování příslušných vlastností

Způsob výchovy ve škole

•    škola může pomáhat rozvoji, ale i být zdrojem frustrací a strachu
•    nejen U, ale též mezilidská <>, vznik vztahů
•    Komenský – škola má být „dílnou lidskosti“, ne mučírna (házejí žákům úkoly jako kosti k ohlodání, …)
•    konstatováno, že ve školách je strach – mají ho žáci, učitelé i ro
•    žáci – nuda (frustrace poznávání a Č) a strach

vých. školní styly:
autokratický styl
•    rozkazy, zákazy, mluví a nenaslouchá, tresty, vyhrožování, nadřazenost, neempatický, vždy má pravdu on, nepodporuje samostatnost
•    nevyvážená <>
•    zátěž pro obě strany, nejhorší způsob z hlediska DH
•    žáci – odpor k učiteli, horší výsledky, příprava na podřízenou roli
•    tento – postoj je někdy maskován blahosklonným chováním učitele a ironií (forma agrese)
liberální – „laissez faire“
•    volný průběh
•    méně frustrující než ^, ale též nepříznivý
•    málo požadavků, nekontroluje jejich plnění; žáci se neučí, vyrušují
•    málo svědomitosti, vědomostí, sebeovládání, požadavků na sebe
soc.-integrační styl
•    žáci mají lidská práva, důstojnost, respekt jejich O; učitel neprojevuje svoji moc, věří žákům, je klidný, snaží se porozumět, pomoci; podnětný, jde příkladem
•    místo odměn a trestů kolikrát stačí, aby se na žáka soustředěně podíval – on sám ví, co ne/dělá
•    podporuje dobou součinnost kolektivu, pomáhá izolovaným žákům, komunikuje s ro
•    CRR – přijetí, empatie, kongruence