Vysvědčení (pro rodiče)

:: Co mám dělat a jak reagovat?

Vysvědčení je zhodnocení školní práce vašeho potomka

Čas vysvědčení představuje hektickou dobu i pro pracovníky linek bezpečí a důvěry, kteří vyřizují množství telefonátů od dětí, které se bojí přijít domů. Zapotí se i policisté hledající ty děti, které se bály příliš a domů nedorazily. A občas čeká smutný úkol patology konstatující sebevraždu dítěte, které pro sebe nevidělo žádnou perspektivu. Tátové a mámy – uvědomte si, že za tyto pocity a obavy dětí jste zodpovědní právě vy. A nezáleží na tom, zda na pozadí těchto událostí jsou (nepřiměřená) očekávání, perfekcionismus nebo přenášení vlastních frustrací na dítě.

 :: Je zbytečné dělat věci, které nefungují. A je škodlivé dělat věci, které situaci ještě zhoršují. Tedy – co nedělat:

.

  • Předem nevyhrožovat – „Jestli budeš mít nějakou čtyřku, víc než dvě trojky, pětky…, nechoď mi na oči / to něco zažiješ / tak si mě nepřej…“. Takovéto motivování vede ke strachu z neúspěchu a kromě toho bývá i tak pozdě.
  • Neponižovat, neřezat dítě – asi tušíte sami, že to k lepším výsledkům nepovede. To, co spolehlivě účinkuje, je pozitivní motivace.
  • Nehodnotit dítě jako celek negativně – „Nikdy z tebe nic nebude“, „Jsi hloupý“… – věřte tomu, že dítě si může si podobná prohlášení může nevědomě převzít jako názor na sebe a pak vlastně jen dostát takovému proroctví.
  • Nesrovnávat s úspěšnějším sourozencem, kamarádem, potomkem svého kolegy v práci („podívej na Tomáška, ten má krásné známky“) atp. – dítě se tím cítí ponížené a může to v něm vyvolat žárlivost.
  • Neprovozovat dusnou a tichou domácnost – pamatujte, že každý by měl večer usínat s tím, že mu bylo odpuštěno.

:: Co dělat:

  • Pokud máte neblahé tušení, připravte se pár dní nebo hodin předem. Zavřete oči a představte si vysvědčení, které neočekáváte ani v hodně špatném snu. Váš potomek vám ho předkládá, asi s obavami (které může maskovat klackovitým i drzým jednáním)… Zapomeňte na myšlenky ve stylu „to by se mně stát nemohlo“ a představte si sebe v jeho situaci – jakou reakci od svých rodičů byste v takové situaci očekávali?
  • Vaše dítě není jen školák a jeho hodnota nespočívá v množství jedniček, dvojek nebo pětek. Má jistě své přednosti a má právo cítit, že jej máte rádi.
  • Vyzdvihněte to, co se mu podařiloneberte úspěch jako samozřejmost. KAŽDÁ slušná známka zasluhuje ocenění, právě tak jako účast při sběru kaštanů, ve studentských soutěžích atp.
  • Potom se věnujte známkám a předmětům, kde vidíte rezervy a společně s dítětem se snažte o dohodu, co s tím udělat v dalším pololetí nebo školním roce. Tuto část lze odložit na později – až na obou stranách opadnou tendence k silným emotivním reakcím.
  • Pokud vás pohled na vysvědčení příliš rozhodil, ovládněte reakce, které vás napadají – počítejte do deseti nebo se na moment vzdalte. Co jednou řeknete a uděláte, už nikdy nevezmete zpátky. Umění odložit reakci je rovněž dobré nacvičit (v myšlenkách) předem.

:: Pozitivní a negativní motivace

Pozitivní motivace – pochvala, materiální odměna, odpuštění trestu…; negativní motivace – tělesné tresty, nadávky, zákazy počítače, televize atp. Obojí tak nějak funguje, ale pozitivní motivace je MNOHEM účinnější. Kromě toho zachovává dobré vztahy a podporuje sebevědomí. Zachovávejte poměr maximálně dvě negativní odezvy na osm pozitivních. Do roka a do dne se začnou dít skoro zázraky.


::
A prevence?

  • Zajímejte se o své dítě a jeho školní (ne)úspěchy po celý rok. Zachytíte případné problémy a můžete je řešit včas – vlastní pomocí, doučováním… a jsou-li potíže závažné, třeba i změnou školy.
  • Zapracujte na svém myšlení – nepřenášejte na dítě vlastní (nenaplněné) ambice, neztotožňujte jeho hodnotu s množstvím jedniček, věnujte se mu (ve věcech školních i mimoškolních) – dítě ocení váš čas i vaši plnou pozornost. Každý nemusí mít vysokou ani střední školu. Je mnoho nešťastných a v práci neúspěšných absolventů gymnázií, kteří bývali mohli být spokojenými a dobrými zahradníky, elektromechaniky nebo kadeřníky.
  • Vy sami jste také kdysi chodili do školy – zavzpomínejte na tu dobu. Neděláte teď svým dětem to, co jste kdysi sami nesnášeli a co k ničemu nebylo? A naopak – co jste tehdy ocenili (nebo BYSTE ocenili) ze strany svých rodičů?
  • Zacházejte s dítětem jako s milovanou osobou.

Nevíte si rady? Obraťte se na nejbližší pedagogicko-psychologickou poradnu nebo dětského psychologa. Pravděpodobně se zjistí příčina školní neúspěšnosti – může to být např. nedostatečná motivovanost, některá z poruch učení, ale třeba i to, že je dítě ve škole šikanováno. Také můžete vyhledat psychologa pro sebe a promluvit si s ním o tom, jak jednat se svým dítětem.

test emoční inteligence